Je to strašné? Ne, je to geniální. Stačí se otevřít, aby se vyjevilo, proč je to dokonalé. Strašné se to jeví, jen pokud se na to díváme zúženým pohledem a odmítáme vidět souvislosti. Pokud odmítáme realitu, realita odmítá nás a proudění neplyne, jedeme program nedostatku – nemáme dost víry, lásky, odhodlání, … dosaďte si cokoliv, čeho se Vám pocitově nedostává zrovna teď.
Období je to vnitřně revoluční – jako bychom měli pocit, že už bylo DOST házení hrachu na zeď. Cosi v nás má potřebu umřít a jiné se vznítit, zaplanout, a s tím přicházejí i odpovídající pocity. Není to zrovna příjemné, ale je to geniální. A je to legrace.
Dělá-li si někdo z někoho legraci prostřednictvím vtipů, skrývá za tím omezenost názorů, které se neodváží říct naplno, to je projevem malosti ducha. Kdežto humor, který zve k novým přístupům a náhledům na skutečnosti, přivolá zpívající smích univerza omývající veškeré nesrovnalosti mezi námi lidmi.
Světlo úplňku v Kozorohu ozáří to vnější – plody naší práce, snahy, našeho místa ve společnosti, našeho přínosu – naše navenek orientované já, naše vnitřní autorita promluví o svých potřebách a ambicích. Proti tomu stojí Slunce v Raku a s ním naše základní vnitřní nastavení, potřeba bezpečí, výživy a spojení s našimi kořeny. Ačkoliv to vypadá, že si to odporuje, naopak perfektně se to doplňuje, jsme komplexní dokonalý celek stvořený k tomu, abychom naplnily to místo, které nám bylo tady na světě připsáno.
Ovšem budeme-li sami sebe posuzovat podle dojmu, který děláme na vnější svět, budeme se vzdalovat pravdě. Naše skutečná hodnota narůstá s vnitřním pocitem uznání toho, kdo jsme. Chtějí-li nás druzí vidět způsobem, jakým nás vidí, ani když se postavíme na hlavu, nic se nezmění. Někdy však stačí se na sebe podívat jejich očima a pochopíte, jak se jim jevíte z jejich perspektivy a to je výchozí bod, ze kterého se buď můžete uraženě uzavřít (oběť), nebo se můžete rozhodnout jim ukázat, že nejste JEN tím, co vidí a s Vámi zažívají (tvůrce). Projevíme-li ochotu jim ukázat náš svět z blízka a zároveň z širších souvislostí, pozveme-li je do našeho světa – možná přijdou na návštěvu a možná se jim to bude i líbit.
Krása je způsob, jakým lze přežít špatné dny. Říká se, že Země by bez umění bylo pouhé EH (E-ART-H)… Krása živí našeho ducha.
Chceme-li žít důstojný život plný hojnosti, je potřeba do své reality přidat takové návyky, které náš pocit důstojnosti a hojnosti navyšují. Začněme se stávat krok po kroku svým budoucím já – ciťme to. Protože to není ve skutečnosti naše budoucí já – je to naše esenciální já, naše podstata, kterou máme v sobě skrytou a bojíme se jí projevit, protože jsme se někdy během života přesvědčili, že to není … vhodné, bezpečné, že je to naopak trapné, směšné, hloupé, naivní, nechutné, příliš fajnové, povrchní… a já nevím, co všechno.
Co vyžaduje pozornost, se projeví v našem životě jako nerovnováha. Dejte to do pořádku jako zeď, která potřebuje opravit, buďte mechanikem, opravářem, napravte a jděte dál. Neulpívejme, nehodnoťme…
Cosi nás provokuje, otřásá to našimi základy, vnáší to do starých, nejstarších buněčných informací nové přístupy, kódy. A proč? Protože už máme dost téhle hry na realitu, protože máme dost neefektivních přístupů.
Kozoroh má vytrvalost a pracovitost, ale on potřebuje vidět hmatatelné výsledky, tohle je náročné období pro tento lidský archetyp – a my ho máme v sobě všichni – není náš vnitřní Kozoroh z toho všeho už unavený a v depresi? Trmácíme se po šutrech, honíme se za chimérou příslibů nového světa. Je to zběsilé, cosi v nás už nemůže. No men left behind, říká se ve válce nebo možná někde jinde – žádného nenecháme za sebou, ale co když nás prosí na kolenou, už mě netahej dál, ten tvůj svět – to není nic pro mě, byl bych tam nešťastný – a takto, přesně takto k nám promlouvají naše bolesti a programy, které už je potřeba propustit, nechat je ležet v trávě u cesty jako něco, co už dosloužilo, a bez viny vykročit dál, transformovaní. Protože jinak je tu možnost, že zešílíme (nebojte, jen dočasně), rupne nám v bedně, protože naše mozkové synapse ten nápor rozporů jednoduše neunesou 🙂
Kozoroh je orientovaný na cíl, ale šmarjá, co teď, když ty cíle se ze dne na den, i pouhým luksnutím prstů mění. Kozorohovi jebe, nad ním stojí strážce času, Saturn, a pouští mu na plátno vrcholky hor a káže mu: „Je to tvá zodpovědnost! Dojít až na vrchol!“ Tomu mýmu vnitřnímu jebe stoprocentně, jeden kamarád, klasický archetyp Kozoroha, se nechal zavřít na psychiatrii, tak to je, doba zvratů a zlomů, pádů a vstávání. Zbylých dvanáct archetypů ve mě Kozoroha uklidňuje, že je to jen dočasné, ale to nic nemění na tom, že mu jebe. A tak běží zběsile ke svému seznamu úkolů a jeden po druhém dokončuje, aby s každým odškrtnutým okénkem „splněno“ nabyl zpátky svůj pocit smysluplnosti. No, tak mu to dopřejme. On je už takový… A jednoho dne, až se rozhlédneme kolem sebe po celé té širé krajině, budeme vědět, že na vrcholu stojíme právě díky tomu, že cosi v nás, i když šílené a frustrované, dávalo jednu nohu před druhou, pořád a pořád… zatímco scenérie se za ty roky proměnila, protože Pluto za pomoci Urana, toho beranního krále, přeorganizuje v těchto letech základní struktury, vlády a systémy, protože odhalí nekalé základy, nízké hodnoty. A to už nám prostě jako lidstvu nevoní. My si pro sebe přejeme něco lepšího. Nové se vždy potřebuje vymezit vůči starému, aby mohlo zrodit svou skutečnou kvalitu. Minulost rodí budoucnost. Abychom nastavili správně cílové koordináty, potřebujeme vědět ty výchozí.
A tak tu jsme – v tomhle úplňku. Nízké se setkává s vysokým, povrchní s hlubokým a děsí se sami sebe navzájem, ale nakonec dojdou pochopení. Nic víc, nic míň. Buďte přítomní, neutrální v tomhle přeskupování v mikro- i makro- úrovních.
Hlavní otázka zní – dokážeš vyrovnat svoje vnitřní potřeby a zároveň s ohledem na potřeby širších celků (rodina, komunita, společnost)? Vyrovnáváme přístupy – kdo žil sám pro sebe, chce více být součástí celku. Kdo žil pouze pro celek, potřebuje začít vyživovat sám sebe…
Až do novoluní budou probíhat převraty v nás, jak budou jednotlivé planety přeskakovat do nových energií. Až se 16. 7. přepne Jupiter z programu Rak do programu Lev a o pár dní později se k němu přidá Slunce, přijde ono vytoužené oživení – sebevyjádření, zmocnění, hojnost, radost, vnitřní dítě, zábava a tvořivost. Saturn, který několik měsíců kutal ve štířích dolech našeho nejhlubšího podvědomí, se začne od 20. 7. stabilizovat a až v prosinci přejde do Střelce, bude to na tři roky zcela jiné.
21. 7. retrográdní Uran přinese až do prosince pohled na vše uvnitř nás, co nás omezuje v projevování vnitřní svobody – náš vnitřní prostor má být bez hranic, to je svoboda, kterou máme od celku stvoření – kde jsme však postavili hráze? Pro ty, kteří mu budou schopni rozumět, bude úžasné mu naslouchat, protože doslova přetéká myšlenkami, které jedinec i lidstvo pro svou budoucnost potřebují.
25. 7. Mars opustí svůj trýznivý pobyt ve Vahách, takže na poli akce nás čekají také proměny. Sundá si růžovou sukýnku a balerýnky, shodí masku asertivity a začne se konečně chovat přirozeněji, i když bude poučen, že občas, občas určité formy diplomacie nejsou přetvářkou, nýbrž ochotou k dialogu.
Za použití astrologických informací Patricie Liles z webu The Powerpath sepsala Jana Mráčková
Autor článku: Jana Mráčková, Anamel
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://www.liveinspirit.cz.
Děkuji za příspěvky na rozvoj webu
- Platby z ČR: 2100410460/2010
- Platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Díky za článek, potvrdil mi to, co cítím posledních pár dní.
Díky za nakopnuti. Trochu jsem těm energiím, které přicházely již od čtvrtka moc nerozuměl. Stačila Vaše první věta…
Díky, to ráda slyším (čtu;). Je to jako záplava – neodporovat a po konci ohledat trosky 😀