Než jsem se odstěhovala do Dánska, vůbec jsem nevěděla, jak chutná sýr a kolik chutí může mít dobré víno. Ne že bychom je v Čechách neměli, ale člověk musí daleko pečlivěji hledat. Není to standard.

A standard je v ohledu kvality života strašně důležité slovo, nejen v Dánsku.

Dánové jsou výjimečný v tom, že díky postavení své měny a sociálním benefitům si i ti nejchudší obyvatelé mohou dovolit to, co s bídou u nás člověk s docela dobrým platem. 

Představte si, že sice máte minimální plat 15 tisíc, nicméně by vás litr benzínu stál 10 Kč, flaška výběrového italského vína v akci 35 Kč, závěsy z Ikei, za které musíte zaplatit 1 500 Kč jen čtyři stovky, notebook v hodnotě 27 tisíc by vás vyšel na devět a 2týdenní dovolená na bílých plážích Zanzibaru ve dvou lidech na 15 tis. na osobu. Takhle se žije v Dánsku.

A jak se žije v Dánsku mně? 

Z hlediska peněz mě Dánsko nakonec naučilo nepřepočítávat – nabízí tolik věcí zdarma či dostupně, že ten zbytek, který je dražší, jsem přestala tolik řešit a užívám si ho taky. Proto jsem pro cestovatele i budoucí obyvatele připravila pár tipů, jak se mít dobře v Dánsku.

I kdyby na chleba nebylo (kde jídlo)

V počátcích, když jsem tápala, našla jsem na blogu českého studenta tip „jak přežít v Dánsku“ – podle něj se prý vyplatí kupovat… brrrr… instantní jídlo do 30 DKK (to je stovka na naše).

Dánsko za 30 DKK nabízí i lepší vyhlídky než čínské polívky. A myslím, že tak to funguje všude.

Mám za to, že v každé zemi záleží, s čím se spokojíte, nebo jestli si najdete svoje cestičky.

Jak už jsem zmínila, dánský životní standard je vyšší – za svůj plat si toho můžou dovolit daleko víc než my v Čechách za český plat, ale přestože 1 DKK je 3,7 CZK, tak řada potravin oproti českým o tolik dražší není, stačí hledat:

• Češi obvykle nakupují v levnějších diskontech, jako je REMA, Lídl, Netto – bio kafe, které ve Føtexu koupíte za dvě stovky českých, v Nettu můžete v akci sehnat za stovku.
• Dánové (a já) preferují Brugsen, Føtex – i tam se dá najít dobrá nabídka – zvláště večer. Za 30 DKK jsem tuhle koupila velký čerstvý jahodový mňamózní dort. Byl zlevněný ze 75 DKK – 45 kaček se nemusí zdát mnoho, ale ve skutečnosti je to sleva 170 Kč – a kvalita zhruba dortu z pražské sítě cukráren Světozor, takže ok.
• Jídlo na cestu před zavíračkou: Od 30 DKK pořídíte večeři nebo celodenní jídlo v aplikaci Too Good to Go, kde na minimum zlevněné jídlo z restaurací a pečivo z pekáren lze dopředu objednat a vyzvednout před zavíračkou (viz vychytávky níže).
• Rýže, luštěniny, koření a podobné ňamky se dobře dají koupit v asijských obchodech (vychází to jen o trochu dráže než v ČR)
• Pro otrlejší je super způsob, jak ušetřit a získat jídlo, často kvalitnější než u nás v Penny, takzvaný dumsper diving – lov z kontejeru (viz dále)

Domácí pohodlí (kde bydlení)

Než jsem se odstěhovala do Dánska, patřila jsem k těm sousedům, co zapomínaj vytřít společné schody, když je na nich řada (bývala jsem chaotik, no). Tady nám schody dvakrát do měsíce někdo uklidí, občas i okna umyje. Podotýkám, že mluvím o bytě, který by se u nás nazýval „bydlení pro sociálně slabší“ (koupelna je sice pražská bída, ale jinak tam máme myčku, na stropě štukovaný obrazec ve stylu prvorepublikové architektury a obrovské luxusní dřevěné dveře, které zajíždějí přímo do zdi.

Někdy jsem z Dánska paf jak Alenka v říši lifestylových divů. 

Jako kdybyste za hezký byt 3+1 u nás v Plzni nebo v Brně zaplatili 5 500 Kč se vším všudy. Na takový byt se ale čeká a musíte být po celou dobu rezident. Pro srovnání – studenti za pronajatou místnost můžou platit 1200 až 3000 DKK. To platí pro Aarhus (dánské Brno), v Kodani je vše dražší.

Další, alternativnější tipy, vhodné i pro cestovatele, najdete níže ve vychytávkách. 

Úklid za plat manažerky? (kde práci)

Úklid je tedy služba v rámci nájmu. A nedivila bych se, kdyby nám podlahu drhla nějaká magistra z východní nebo jižní Evropy, která prostě jen snakker ikke dansk. Pravdou je, že jako uklízečka bez dánštiny má pořád násobně lepší plat, než kdyby doma začínala v oboru. 

Když jsem před 6 lety na tohle naše česko-dánské soužití přistoupila, dala jsem sobě slib, že nebudu znovu začínat od nuly a dál se budu živit tím, co mě baví a v čem jsem dobrá a nápomocná, a že tu cestu si pro sebe prostě najdu (a našla), aniž bych musela do fabriky nebo přestat jíst kvalitně. Myslím, že instantních polívek a nočních šicht už jsem v životě měla dost.

Najít si svou cestu, humor a kreativitu člověk musí ať je v Dánsku, v jiné tramtárii, nebo doma za pecí. 

Samozřejmě obrovskou oporou je v tom můj muž, v duchu dánské demokracie a rovnosti jsme si rozdělili náklady procentuálně, podle toho, kolik kdo vydělává – díky tomu platím jen o něco víc, než kdybych žila v Čechách.

V Dánsku může bez dánštiny člověk pracovat nejčastěji v kuchyni nebo rozvážet letáky. Není třeba žádat o povolení, ale musíte se registrovat a požádat o daňové číslo (CPR). Více informací zde: Monster, nebo Google : ) Hledá se většinou ufaglært vikar – dočasná brigáda.:

• Jobindex – Område – město, kde hledáte (pro normální práci zrušte ufaglært vikar)
• Jobteam – k vyhledání normální práce i brigády
• Vikarbureauer – seznam pracovních agentur

Můžete mít štěstí nebo přitažlivost raketového inženýra (toho chtějí všude), ale spíš se obrňte, jestliže se mezi uchazeči objeví Dán nebo alespoň dánsky mluvící cizinec, je pravděpodobné, že ostrouháte.

Je šumák, že jste pracovali pro lucemburskýho vévodu, tady začínáte od nuly.

Záchranou může být pro vás aplikace Meploy, kde vás zaměstnají na zkoušku a je šance, že si vás i nechají.

Dánské vychytávky

1. Ubytování a doprava

Pro cestovatele je Airbnb, u někoho můžete využít týdenních slev. Zde najdete i spoustu sommerhusů, letních bydel. Dánové jsou taky chataři, nicméně i jejich dřevostavby jsou obvykle v duchu dánského hygge. Pro poznávání krásných oblastí při pobřeží nebo kolem Silkeborg – ideál. 

Čím víc dopředu hledáte, tím víc výhodných nabídek najdete.

Ubytovat se můžete i u nás (oblast oblíbeného Ebeltoftu a národního parku Mols Bjerge). Naší nabídku najdete také na Airbnb – Mini domek s terasou a výhledem do zahrady. Jestli nemáme zrovna otevřený kalendář, napište mi na jana@liveinspirit.cz.

Pro přesuny po Dánsku je nejlépe kupovat zlevněné jízdenky aspoň týden dva dopředu přes internet. Rozdíl může být i tisíc korun za tříhodinovou jízdu vlakem.

Odjezdy vlaků a busů najdete na Rejseplanen – některé jízdenky tu můžete i koupit.

Jste-li v Dánsku déle, vyplatí se Rejsekort.

Nejlevnější je tedy samozřejmě vzít auto a stan a zjistit si síť kempů a volných míst k táboření. Benzín a nafta jsou tu jen o pár kaček dražší než v ČR.

Volné táboření není možné, takže je to jako všude – schovat se, nedělat bengál, na netu píšou, že problémy nebývají… ovšem pokud by člověk zakempil někde, kde se to někomu nebude líbit – pokuta bude mastná. Dá se spát v tzv. zeltplatzech (mini tábořiště pro cyklisty, vandrovníky, vodáky). Od 10 do cca 15 DKK za osobu a noc (40-60 Kč), vybavení bývá jako v kempech.

Existují i „naturplatzy“ nebo „Primitiv overnatning“ v přírodě, tam se neplatí nic, bývá tam ohniště, přístřešek a někdy i záchod s tekoucí vodou. Vyhledejte si je na mapě. Třeba u nás v Ebeltoftu je kolem přístřešku v létě dost slušný tábořiště (s toaletou, v lesíku přímo na pláži).

Kempy jsou od 50 DKK.

Jestliže chcete poznat místní kolorit i mít teplou postel, existuje couchsurfing, kde vás ubytují zdarma (je fajn přivézt dárek). Za zhruba 15-20 hodin práce týdně můžete dostat ubytování a stravu v nějakém projektu na Workaway.info (platíte asi 500 Kč vstupní poplatek). Vybrat si můžete školy, farmy nebo prostě rodiny, které potřebují výpomoc s domácností, zahradou a dětmi.

2. Pro lepší práci se naučte dánsky

Kurz dánštiny je první rok zdarma. Pracovní podmínky jsou na hony vzdálené tomu, na co jsme zvyklí v ČR. Je běžné, že firma vezme zaměstnance několikrát do roka na výlet. Páteční snídaně a různé příležitostné sváteční obědy jsou samozřejmostí.

Skvělé pro učení základů je Duolingo.

Jak to zvládnout, to se mě neptejte, já jsem i po šesti letech stále začátečník, a když mluvím, lidé se obávají, jestli nemám mozkovou obrnu. Nicméně znám jedince, co to zvládli do půl roku na úroveň základů, takže asi „když se chce, tak to jde“.

3. Dotovaným vysokoškolákem (update: už ne)

Ještě donedávna každý Evropan v jakémkoli věku (respektive o omezení jsem neslyšela) mohl v Dánsku zdarma studovat, protože nabídka oborů v angličtině byla pestrá. Dánsko ovšem studium v angličtině naprosto podstatně omezilo. Pro vysokoškolské studium (snad kromě nějakých bussiness oborů) tak potřebujete dánštinu. V tom případě pokud doložíte, že každý týden pracujete alespoň 10 hodin na brigádě, máte nárok na příspěvek na bydlení a stravu (cca 20 tisíc Kč měsíčně, což vyjde na velice skromný život, ale zbaví vás existenční nouze).

Studovat v Dánsku prý neznamená biflovat data – studenti pracují ve skupinkách na různých praktických (a často i smysluplných) projektech. To jsem slyšela, zkušenost nemám.

4. Dánský cyklus věcí z druhé ruky

Oblečení, nádobí do kuchyně, nábytek, elektronika… Dánové milují kvalitu a velká část Dánů miluje blešáky a secondhandy – to je zvláštní kombinace, díky které se klidně stane, že za 300 Kč pořídíte rok nošený kabát, který nový stojí 9 tisíc.

Kde je nejlepší nakupovat:

Charitativní secondhandy, kde pracují důchodci a zisk jde na dobročinnost – jejich zaměření není na maximalizaci zisku, vše dostávají zdarma od lidí, a tak královský porcelán, kávovar, tiskárnu, postel i módu luxusních dánských i světových značek seženete za pár kaček.

Můj oblíbený sekáč (oblečení, věci do kuchyně, nábytek): Kirkens Korshær a butiky Červeného kříže, které mají parádní výprodeje oblečení, když se mění sezóna (kolem 20. března, 20. června atd.)

Policové secondhandy: Na desítkách metrů čtverečních najdete police, které si lidé pronajímají, aby se zbavili starých věcí – tady to bývá pestré a cenově různorodé – stačí hledat.

Blešáky na ulici – platí to samé, někdo chce vydělat, někdo chce jen věci poslat dál. Výhodou je, že v policových sekáčích a na blešácích najdete spoustu věcí, které v těch charitativních nenajdete, třeba už zmíněný kabát, kosmetiku Dior, parfémy, gramofonové desky a další.

Hodně záleží na lokalitě – třeba já ráda nakupuju v charitativních sekáčích poblíž Riskov v Aarhuse, což je bohatá čtvrť, takže se tam najdou poklady, které charita prodává za pár. A ráda chodím na studentské blešáky v Kodani, hodně z holek se zbavuje věcí prostě proto, že jich maj strašně moc a za 10-40 dánských kaček za každý kousek nakoupím celý šatník.

I když dánská móda se proměňuje a někdy mě šokuje a na sebe bych si to nezvala, tak řada značek zůstává skvělých – o Dánech se tvrdí, že:

Oblékají se tak, že i když zmoknou jak slepice (což je tu často), vypadají pořád báječně.

5. Důvěřujte náhodě – věci „z ulice“

Zbytek nechávám náhodě. Než něco potřebného koupím, dám tomu čas se objevit.

Chci kvalitní kancelářskou židli… najdu jí na ulici (před domem Dánové nechávají nábytek na svoz do sběrného dvora – a než přijede, můžete si to klidně vzít, jsou rádi).

Tuhle jsem si přála květiny do vázy, a protože jsme s mužem odpůrci řezaných květin pěstovaných ve vyhřívaných sklenících nebo někde v Africe na úkor tamních obyvatel, našla jsem kompromis. Můj vesmír funguje na bázi „tvé přání je mi rozkazem“ a od té první toužebné myšlenky na čerstvé květiny o ně zakopávám na ulici – doslova. Když květinář zavře, nechá na ulici kyblík se staršími květinami pro kytek chtivé kolemjdoucí.

Stejně tak supermarket u nás na vesnici je dobrý zdroj pro květinový dumpster diving, a tak to u nás doma někdy vypadá jak u učitelek po konci školního roku – rekord byl, myslím, 200 růží.

5. Učte se

No a samozřejmě je to skvělá příležitost pro učení. O tom, jak mě první šok z drahého Dánska naučil dortíčky péci, už jsem psala v Byla jsem kalamitou v kuchyni aneb Cesta k (sebe)vědomé tvořivosti.

6. Nakupujte v kontejnéru

Ne, nedělam si legraci. Pro méně otrlé tu mají speciální místa, kam se odkládají fajnové věcičky k dalšímu použití, takže pro nábytek, elektroniku a kuchyňské vybavení si chodím do policového kontejnéru ve sběrném dvoře (Genbrugsstation) nebo do „kontejnéru“ na elektroniku v bytovce, kde máme ve městě byt.

Úplně nejhojnější období přichází s jarem a podzimem (kolem rovnodennosti), to mají Dánové asi ve zvyku dělat velký úklid. 

Mám odtud například tiskárnu i s barvou, DVD přehrávač, mixér… a pár dárků na Vánoce : ) V Aarhusu máme genbrugstation zaměřený vyloženě na předání dál: ReUse, odtud mám nádherný kancelářský stůl. 

K večeru se dobře najíme přes aplikaci proti plýtvání jídla Too Good To Go, díky které si člověk v severských zemích může koupit jídlo z restaurace za pár kaček a ještě je eco-friendly.

A kdybych měla opravdový hlad a na ten chleba opravdu nebylo, můžu si zaskočit do stánku s fastfoodem a zeptat se, jestli někdo nepředplatil hotdogy pro bezdomovce.

A nakonec jsem se ze zvědavosti dostala i k tomu dumpster divingu – jídlo z kontejnéru u supermarketu. Dumpster diving začalo jako hnutí reagující na plýtvání jídlem – markety totiž vyhazují perfektní jídlo například jen proto, že z 10 pomerančů je jeden prasklý či nahnilý. Na oplátku v tom supermarketu nakupujem nejčastěji to vše ostatní, co od nich nemáme zdarma.

Já jsem tedy biodumsper diver – chodím si ve vesnici, co máme kousek od domku, kde bydlíme většinu roku, pro ekopomeranče, brambory a biorajčata :)) Vědí o nás, nechávají je pro zájemce sice v kontejnéru, ale uloží to do plastového pytle. Občas se nás tam sejde víc lidí a dělíme se o to, co najdeme. Tuhle nějaký pán přijel Mercedesem, takže to není až tak otázka peněz jako filozofie a vyklidněného životního stylu.

Proč pracovat víc, abychom si koupili věci, které jsou dostupné zdarma? 

7. Využívejte kulturní nabídky

Každý rok na přelomu srpna a září máme v Aarhuse týdenní festival, kde je hodně super hudby zdarma (i když s koronou se kvalita zhoršila, uvidíme, jak to půjde dál).

Dobře slouží knihovny a kostely, které občas mívají zajímavé hudební programy. Koncert světové country zpěvačky v malém kostelíku je zážitek. A tuhle jsme šli do místní knihovny na koncert perské hudby a dostali jsme ke vstupence i večeři, to byla taky příjemná zkušenost.

Ale co se týče vynalézavosti východoevropských přistěhovalců, mám asi stále co dohánět. Zaslechla jsem, že několikrát do týdne jsou prý v centru různé akce s pitím zdarma, což nejspíš člověk čas od času uvítá, když chce jít ven se socializovat a jedna sklenička vína ho vyjde na 248 Kč (můj poslední – a jediný, haha – tah mě stál týdenní plat :)))

8. Milujte odlišnost – co vám přináší?

Tohle je fotka z prosincového rána (8:00), máme tu v zimě zhruba o dvě hodiny méně světla. Myslela jsem si, že mi to zničí, ale zas mě to naučilo jiné věci (Moje severské tipy, jak nepřijít v zimě o sílu). A od dubna tu zas máme mnohem víc světla… a jak je Dánsko placka, tak je nebe velké a má to takové zvláštní kouzlo.

Vždycky myslím na zpěvačku a skladatelku Markétu Irglovou, která žije na Islandu a říká, že:

Tamní podnebí ji podněcuje v tvorbě.

 

Na tom něco je. Nikdy jsem nebyla tvořivější, nikdy jsem nebyla produktivnější. Nikdy jsem nebyla výkonnější. A přitom chodím jen po vyznačených cestách a na červenou už taky nepřecházím, protože to má své kouzlo a člověk nemusí ztrácet energii rebelováním a obcházením pravidel.

Dánsko je prý jako rebel, který se umí dobře bavit, ale pořád má domácí úkoly perfektně hotové. 

Asi proto mi to tu vyhovuje, ta kombinace svobody a odpovědnosti, zvláštní koktejl osobitosti, svébytnosti a zároveň umění empatie a soudružnosti. Ano, mohla bych mluvit i o té odvrácené straně – že není snadné si najít kamarády, že se spoustou běžného českého chování tu dost narazíte, že Dánové jsou zvláštním kultivovaným způsobem rasisti, ale mě osobně to dobré pořád obrovsky převažuje – a toho se držím, protože i když život v cizí zemi může být obrovský nápor na sebevědomí a sebejistotu, tak Dánsko je zemí, kde miluju žít.