A svět, na který připravujeme svoje děti, také existovat nebude. Přemýšlím, jestli náhodou se valná část zástupců mojí generace (dnes kolem třiceti) necítila léta ztracená v tomhle světě a systému jen proto, že byla od dětství připravována na svět úplně jiný.
Když přijmeme tento svět v podobě, v jaké se nám nyní ukazuje, velmi rychle se v něm začneme orientovat a vnitřně i navenek vzkvétat, protože se dostáváme do souladu s našimi vlastními (!) intuitivními znalostmi aktuální reality – vždyť jsme si to vždycky přáli, jen nám bylo říkáno, že takto to na světě nefunguje, že jsme nepraktičtí snílci, kteří budou životem válcováni. Povím Vám tajemství – v tom jejich světě by to tak opravdu bylo. Dnes je ale jiná doba, mnoho odvážných jedinců nám prosekalo cestu, aby mohla být.
Když jsem opustila svět rodičů (jejich představy o tom, jak funguje a jak v něm být úspěšnou, zabezpečenou a spokojenou), otevřela se přede mnou krajina nevídaně krásná, absolutně širé pole neuvěřitelných možností. Hojnost a láska, v jakou moji rodiče nevěřili, protože v jejich světě prostě neexistovala. A paradoxně – nyní pomalu a s trpělivosti – chtějí-li naslouchat – vyprávím jim příběhy a zákonitosti mého světa, protože pokud budou chtít a budou mít odvahu, on je ten nový svět také přivítá, přijmou-li jeho aktuální tvář bez odporu a s chutí poznávat.
Však Robert Kyiosaki o tom ve své knize Bohatý táta, chudý táta také píše: „Děti tráví roky v zastaralém vzdělávacím systému, studují předměty, které nikdy nebudou potřebovat, a připravují se na svět, který již dávno neexistuje.“
Rozumím panice a šílení rodičů, když sledují, jakým způsobem žijí jejich děti, v jejich světě by to totiž opravdu znamenalo naší zkázu a ze společenského hlediska tedy jejich selhání. Naštěstí už nejsme v jejich světě. Mnoho mladých lidí stagnuje, protože jsou nuceni žít podle pravidel světa našich rodičů, jsou nešťastní, protože jejich duše se narodila přeci do zcela jiného světa – až tohle pochopí, což je součástí jejich cesty – osvobodit se z pout, která neexistují, ještě se budeme divit, jakou kreativitou nás tyhle „ztracené duše“ překvapí.
A doufejme, že i my budeme otevření svým dětem k naslouchání, protože oni nemají problém vyjádřit svou upřímnou lítost nad možnostmi doby, ve které jsme vyrostli zas my, touhle dobou skoro třicátníci 😀 (Reakce dětí na walkman – http://9gag.tv/p/aKl7kx/kids-react-to-walkmans-portable-cassette-players)
Autor článku: Jana Mráčková, Anamel
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://www.liveinspirit.cz.
Děkuji za příspěvky na rozvoj webu
- Fio, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio, ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Milá Ann,za tenhle článek bys měla dostat velikou pusu a ocenění!!!
Myslím že tohle je to co jsme všichni potřebovali zaznamenat,uvidět,protože to vyvede ze zoufalství nejen spoustu bezradných rodičů právě těch třicátníků,kteří „zklamali“ a nechytají se v kolečku povinností…a dá impuls právě těm „zbloudilým“ kteří jsou sešněrováni pravidly neexistujícího světa a nechali si svázat křídla…
Moc za nás všechny děkuji!!!
I*
Ivanko, tak já jim zkusim navrhnout, jestli by mě nechtěli dát Pulitzera (myslím, že je to ta cena, o které jsme se učili na vysoké, že se dává za literaturu 😀 ). Děkuju. Já jsem ráda za ta uvědomění – ty moje děti se mi tak budou vlastně vychovávat snáze, i když to je ta těžší cesta – naučit je vnímat a zdravě přemýšlet.
Díky za Tvé články, díky za Tvé zprávy 🙂
Díky za „mé“ čtenáře! <3