Fascinuje mě, že tolika lidem vadí facebookové reklamy, skrývání příspěvků a vlastně celková politika této sítě a zároveň navzdory tolika (nutno říci, že opravdu konstruktivním!) kritikám stále celá uživatelská komunita zůstává v pasivitě. Asi nám to totiž až tak nevadí, nestojí nám to za vložení energie – sloučit lidi a vyjádřit svou nespokojenost, využít sílu davu pro jednou tvůrčí cestou. Ani na to nejsme připraveni – neboť Facebook je krásným ztělesněním kolektivní mentální roviny – zapírání, skrývání, re-klamy, …co jiného bychom čekali – jen zviditelňuje způsob, jakým už dlouhou dobu všichni fungujeme (nebo jsme fungovali) v naší mysli. Taky mi to nějakou dobu vadilo, pak když jsem se nad tím zamyslela více do hloubky, uvědomila jsem si, že jsem jen bezmyšlenkovitě přijala davovou energii klasického českého remcavého dav-populismu neschopného činu, překvapivě se ukázalo, že můj individuální přístup je jiný.
Víte, já mám Facebook ráda, považuju ho za předstupeň lidské budoucí schopnosti telepatie, umožňuje mi být v kontaktu s lidmi, o kterých bych pro geografickou vzdálenost jinak moc nevěděla, poznávat duše, se kterými bych se jinak nesetkala, číst texty, na které bych normálně nenarazila. Přináší do mého života mentální rozmanitost a učí mě rozrušovat hranice mezi tím, co je vhodné vyslovovat nahlas a co není, vlastně mi v tomto osvobozuje – to je důležité, protože až si lidstvo v širším měřítku osvojí smysl telepatie, už nebude možná žádná cenzura, žádné tabuizování, tlačítko „vložit příspěvek“ bude v lidských hlavách odentrované permanentně, neustálý proud vnitřního obsahu čtený všemi kolem – ten, kdo se učí ten proud kultivovat již nyní, pracovat se svými myšlenkami a formulovat je pravdivě a tvořivě, má svým způsobem pro tuto budoucí dobu určitou výhodu. Totiž jako odraz naší mentální roviny může být takový Facebook (nedejbože telepatická skupinová mysl) zpočátku chaos.
Pro mě je tento prostor (Facebook i moje mysl, dokonce i ta skupinová) místem inspirace (lidé směrem ke mně, já směrem k lidem), tak to mám nastavený – aby mi poskytoval to, co chci, co mě posiluje, inspiruje, vede, učí, rozveseluje atd. Má mnoho funkcí, kterými lze eliminovat to, na co většina lidí nadává (stále mluvím o Facebooku i o kolektivní mysli:)), jde o to se učit s tím pracovat a postupně kultivovat.
Lidé, kteří si na Facebook nepřetržitě stěžují, ukazují vlastně na osobní slabost, neschopnost odolat prokrastinaci, na pocit odloučení od života, neochotu posunout se od mluvení k opravdovému řešení vlastních problémů (viz nádherný citát – face your problems, not Facebook them). Obviňují Facebook a staví se do role oběti, jakoby ten „dábelský“ nástroj mohl za všechno, čemu nejsou schopni čelit. Říkají, že Facebook je takový a makový a pak na něm tráví spoustu času. To je absolutní rozpor!
Já mám Facebook ráda, proto tu trávím čas, lidé zde mi dělají společnost – když pracuji, když vařím, … když se mi chce 🙂 A pak jdu ven v reálném světě a setkávám se se svými nejbližšími – s úzkým kruhem lidí, které jsem si vybrala za své životní přátele, rodinu. Nepotřebuju se setkávat s každým, s kým jsem v kontaktu na Facebooku, na to prostě nemám časovou a energetickou kapacitu, ale právě Facebook mi umožňuje se s nimi setkat v mentální rovině a společně růst či se podporovat.
Nemám důvod nic zastírat, já zbožnuju zde ukazovat své nitro (jak jinak bych mohla vytvářet tyhle weby, jak jinak byste je mohli číst?) a miluju, když lidé lajkují či reagují podporujícím či podnětným způsobem na to, co sem vkládám. Miluju, když to pod mými příspěvky žije. Dlouho mi trvalo si uvědomit, že je to tak zcela v pořádku. Stejně tak je v pořádku se dobře cítit, když nám někdo projevuje soulad a souhlas, příp. tvůrčí podnětný dialog (k čemuž mají hádky na Facebooku daleko, ale to je zas o tom, jak si my sami ten prostor nastavíme). Samozřejmě já jsem spokojená s tím, co utvářím, nebudu mít depresi, když mi nikdo nelajkne mojí selfie fotku (což se ale nemůže stát, protože moji přátele zas naopak milují lajkovat moje selfie fotky, o textech nemluvě, ještě pořád mě to překvapuje, ale jak říkám – soulad :))) Moje mysl už ví, že nejsem jen statusy na Facebooku a zároveň jako duše už považuju tuto síť za přirozenou součást svého života. A vím stoprocentně, že to není nic špatného. A tak jsem ve stavu přijetí a díky tomu se moje mysl krásně rozvíjí.
