Domov. To je moje útočiště. Můj chrám. I moje pracovna. Trávím zde nejvíce času, a tak mu věnuju pozornost i péči. A když jsem zas na cestách nebo v každodenním shodu, potřebuju mít (a chtít se) kam vracet.
Domov jsou lidé, se kterými je mi milo a lásky-plno. Dnes to však chci vzít trochu prakticky.
Jak si tedy vytvářím šťastné prostředí?
Platí zde naše pravidla. Ne zvyky, pravidla a trendy někoho jiného 🙂
Díky tomu si to užívám. Když jsem byla mladší, byla péče o domov otrava, povinnost nebo boj o to, kdo co udělá. Dnes je to pro mě jeden ze způsobů relaxace a taky tvůrčí činnost.
Vytvářet krásný domov je luxus, který dopřávám sama sobě (a svému milovanému).
1. Inspiruju se, dívám se a mám osobní styl
Zkrátka okoukávám, jak žijou druzí, a přemýšlím, jestli by to mohlo vyhovovat i nám.
Z našeho domova ale vyzařují hlavně lidé, kteří v něm žijí (takže strohá praktičnost kombinovaná s radostným krásnem – prostě jsme se hledali :))
Až v Dánsku jsem zjistila, jak krásně se dá bydlet. Nejde o velikost nebo cenu, ale způsob, jakým si lidé své domovy vytváří. Ať nakouknu oknem ke komukoli (záclony tu nefrčí), mám pocit, že koukám do obchodu s dánským designovým nábytkem nebo do Ikei.
Ale Dánové si nebudují prostor na okrasu, budují si ho pro sebe. O prostoru uvažují. Je funkční – a tedy i praktický na úklid a skladování. Proto vypadá tak úhledně a útulně.
Důležité jsou pro mě barvy a jejich kombinace. Dokud jsem se neodstěhovala do Dánska, netušila jsem, že miluju jemné kombinace pastelových a plných barev s bílou.
Využívám i některé principy feng shui. Ale tak nějak na pohodu. Ťuk sem, ťuk tam.
2. Věnuju domovu pravidelně času tak akorát
… abych se v něm cítila pohodlně, ale i svobodně (ne zahlcena vším „co musím“).
Změnila jsem své vnitřní přesvědčení „jsem nepořádná“ na „věnuji úklidu tolik, abych měla krásný domov“ a od té doby běží všechno na jiných principech. Jsem uvolněná. Z péče jsem udělala dobrovolnou činnost.
Dala jsem si za úkol vytvořit z prostoru, kde žijeme, harmonické místo, na které když se podívám, dušička se mi tetelí radostí.
Není to hned. Vždycky to chvíli trvá, než z místa, kde žiju, vytvořím domov.
Můj drahý je praktický muž, takže u něj občas praktičnost vyhrává nad krásnem. Taky proto máme „hnusné“ auto, které jezdí, zatímco moje krásné, ale nepojízdné auto skončilo ve šrotu :))
Takže jsme byli nuceni vymyslet nějaký systém, který to zkombinuje…
3. Dávám si peníze stranou
Máme speciální krabičku, do které dáváme každý měsíc „peníze na krásný a funkční domov“. Je plně v mojí režii, takže záleží na mě, jestli postupně dokupuju malé věci, nebo šetřím na gauč.
Je vždycky jasné, kolik na to máme, takže skončili věčné dohady, jestli si tohle nebo támhleto můžeme dovolit.
4. Chodím doma, v čem bych šla klidně i ven
A naopak – ven zas chodím, v čem by mi bylo pohodlné i doma. Takové materiály mají i výhodu, že se tolik nemačkaj – žehličku vytáhnu tak jednou za půl roku!
Pokud bych nosila doma oblečení, ve kterém bych se cítila jako šmudla, a ven oblečení hezké, ale nepohodlné, asi bych se musela zamyslet, pro koho se vlastně oblékám (?)
Ráda chodím doma hezky oblečená. Neoblékám se pro ostatní, ale pro sebe.
Tím že mám home office, můžu klidně pracovat celý den v pyžamu. A občas to dělám, haha. Ale můj celkový pocit během dne se změnil, když jsem si před lety uvědomila, že všechno mé oblečení může být „sváteční“ – pohodlné, ale hezké a příjemné.
Takže žádná vytahaná žmolkovaná trička na doma. Brrrr…
Celý den se prostě pak cítím lépe! Navíc můžu kdykoliv jít ven.
Oblečení na doma, to byl zvyk našich rodičů. Je to pochopitelné, sehnat džíny za režimu (i dříve) nebylo snadné, a tak byly sváteční. Nepřevlékalo se tedy kvůli pohodlí, ale praktičnosti.
Pro zajímavost o pyžamové módě: v Anglii se prý rozšiřuje trend celodenního nošení pyžama nebo županu. Nejen že lidé vylezou v županu klidně ven pro poštu, ale pro anglickou matku na mateřské začíná být prý docela běžné, že si v pyžamu a bačkorách dojde nakoupit nebo odvede dítko do školy :))
5. Zouvat, nezouvat?
Všimla jsem si jedné věci (která kdysi neskutečně iritovala mojí spolubydlící, která mimochodem chodila v županu pro poštu:)) Občas ráda v létě chodím doma v botech.
Ne, nemám doma našlapáno. Stačí rohožka. Nedělám to často, ale někdy prostě přijdu domů a nechám si žabky nebo tenisky na nohách. Holanďani to dělají běžně, doma se nezouvají.
6. Minimalismus, funkčnost a krásno
Vzhledem k tomu, že jsem se nespočtukrát stěhovala, nemám moc věcí, i tak by to však na pár krabic vydalo. Ale dečky a porcelán? Ne, děkuji. Kdo má pak utírat prach?
Dánové jsou krásným příkladem, že byt není skladiště.
Řídím se jedním zlatým pravidlem – doma bych chtěla mít věci, které vždy splňují alespoň jedno z:
jsou funkční
jsou krásné
dělají mi radost
A nejradši to kombinuju. Když si kupuju praktickou věc, měla by být i krásná. Tím mi samozřejmě dělá i radost. Zkrátka úplně každá věc by měla být smysluplná a měla bych si umět zdůvodnit, proč jí mám.
7. Televize pouze na filmy
Já už léta nemám televizi, jsem od té doby klidnější a tvořivější. Nezaznamenala jsem za ty roky, že by mi něco podstatného z dění uniklo a nebo bych si neměla s kým co říct.
Ba naopak – žiju hodnotněji a konverzace jsou kvalitnější.
Navíc nemám ráda, když mi něco odvádí pozornost. Televize není kulisa. Je to požírač. Požírač dobré nálady, požírač energie a hlavně – požírač nápadů.
Když mi někdo furt kecá v obýváku, neslyším inspiraci.
Můj drahý a milovaný sice televizi vlastní, ale od té doby, co žijeme spolu, jí už moc nezapíná – jen, když je nějaký film (v těch dánských nejsou reklamy, což je většinou fajn, ale ne když během sledování potřebujete na záchod:))
Obvykle ale koukáme na počítači, protože si do filmu můžeme dát zároveň české i dánské titulky.
Doma si povídáme, večer si čteme.
8. Ú-klid
Můj drahý dánský muž vyrostl v jiném prostředí. Zjistila jsem, že mě tyhle věci baví – KDYŽ se ode mě neočekávají a neberou se jako samozřejmost a jsem za ně oceňována.
Nechodím s košem a neperu prádlo – to jsou práce mého drahého, protože máme prádelnu dole a běhat nahoru a dolů s obří taškou prádla je najednou spíš práce pro statného muže.
Jestli si myslíte, že nejste genderově tradiční, přestěhujte se na sever :))
Holka z českého prostředí je pro dánského muže zjevením. Nedrhnu kachličky každý den (ani týden… ani měsíc), ale i ta troška, co dělám, je pro něj jako dárek, který ne(o)ček(áv)al.
Po troškách. Mám pravidlo 5 minut.
Vždy když ráno čekám, až se nahřeje kávovar, poklízím. Divili byste se, co 5 minut denně dokáže!
Díky tomuhle jednoduchému návyku jsem se zbavila svého nepořádnického problému.
A taky je výborná kniha Zbavte se nepořádku s feng šuej.
A to nejdůležitější – nemusím být podvědomě vystreslá, že přijde někdo nečekaně na návštěvu.
9. Vítám přátele
Samozřejmě je ideální mít přátele, kterým je jedno, že máte bordel v bytě. Kterým můžete nabídnout polívku ze včera a kteří ji sní klidně plastovou lžičkou, když všechny ostatní budou zavalené pod horou nádobí.
Ale otázkou pro mě je – opravdu tak chci žít? Jednoznačně ne!
Nicméně sdílení svého prostoru je hlavně o vzájemném respektu.
Mám například kamarádku na mateřské, která mi v klidu řekne: „Půjdem do kavárny. Já vím, že by ti to nevadilo, že nemám uklizeno, ale já se budu cítit líp.“
Jednou jsem četla, že je skvělé, když někteří vaši přátelé mají klíče od vašeho bytu. Ve světě mobilů to není problém. Je to praktické, když si zabouchnete klíče, ale i když vás jdou navštívit.
Nemusíte být ve stresu, že se někde zdržíte a oni musí čekat před barákem.
Přijde mi to geniální. Hlavně proto, že mám takové přátele, kterým bych neváhala klíče dát, takže si to dovedu představit v praxi (i když teď zrovna žijou tisíc kilometrů ode mě).
10. Kam se podívám, tam se usmívám
Máme s drahým takový zvyk – občas si píšeme na lepící papírky vzkazy. Ty pak zůstávají nalepené různě po bytě. Můj drahý mi tak každé ráno popřeje hezký den, i když už je v práci. Kam se podívám, tam se usmívám.
Nejen díky vzkazíkům, ale i dalším drobnostem – kámen ze společného výletu, vzkaz od kamarádky, fotografie z nějakého svého dobrodružství, pohled, plakátek, obrázek…
Vše mě nějakým způsobem oslovuje, promlouvá ke mně a probouzí mé nitro.
To je vše. Potěší mě vaše komentáře. Co děláte pro šťastný domov vy?
VLASTNĚ! JEŠTĚ TOHLE 🙂
Na celý tenhle článek mě přivedl včerejší příspěvek. Včera jsem si k vytištění vytvořila motivační plakátky a našla srdíčkové samolepky.
Pokud byste o pdfka měli zájem, pošlu vám je na mail.
Chystám(e) víc takových praktických věcí k vytištění, moc mi to baví, vlastně radostí ani nespím. Takže jestli vás motivační plakátky a další inspirace k vytištění zajímá, vyplňte následující formulář a zůstaňme ve spojení.
