Načínám druhý měsíc své cesty. Když je člověk na cestách tak jedinečných, jako je třeba tahle, pak jeden jediný den v sobě obsahuje tolik zkušenosti a poznání, že si člověk ve výsledku připadá, že je pryč mnohem déle.
Jiřík Solo rider už odcestoval (po naprosto úděsných útrapách s pojišťovnou) bussiness třídou domů a užívá si péče českých lékařů. Potkat Jiříka na cestě mělo velký význam, zase další střípek do mozaiky, zase další úhel pohledu… na mě, na život, na muže… Taková náhodná setkání a jaký mají význam.
Drobné radosti na cestě, které vytvoří mosty – spojení zdánlivě nesouvisejících jevů… prostě některé věci člověk pochopí až ve správný čas, na správném místě, ve společnosti správných lidí, kde jeden úhel pohledu doplňuje a osvětluje jiný úhel pohledu…
S Marečkem se naše cesty v Ulanbátaru (Mongolsko) zase propojily a svezla jsem se s ním až do Irkutska (tedy skoro, ale o tom až příště:)), ale i motorka Advinka dala včera najevo (jsme na ní příliš těžký a asi je z toho už hodně unavená… a hlavně asi jsem unavená já, takže si realitu tvořím, jak si tvořím), že už si máme každý sbírat své vlastní zážitky a jako pírka ve větru dovlát labyrintem světa k ráji srdce,… do svých vlastních míst a uvědomění, která pro nás život nachystal… Cesta je daná, stačí po ní jít. Včera večer jsme si tedy dali na oslavu nanuka (mojito jsme nesehnali:) a dnes ráno jsme si řekli cestovatelské sbohem a Mareček, člověk, který se stal mým přítelem a zůstává mi nadále i v srdci, se vydal do Vladivostoku (on teda zůstává tak trochu přítomen nadále… ty jeho vtipy slyšim i nadále, ve vlastní hlavě). A můj plán? Chtěla jsem si koupit jízdenku na transibiřskou magistrálu do Moskvy, ale domů spěchat netřeba, mám tu zdá se ještě asi „něco na práci“, tak jsem se nechala vést…. svět mi šeptal svou píseň a napovídal, kudy mají kráčet moje pozemské kroky…
Za dvě hodiny mi jede mašrutka (dodávka=autobus) na šamanský ostrov Olchon na břehu jezera, kterému se říká posvátné, … oh, Bajkal. Když jsem na podzim byla na přednášce o tomhle nejhlubším jezeře světa, fakt jsem netušila, že si v něm o pár měsíců později budu cachtat nohy. Ani jsem netušila, že je to místo mého srdce, … nevim proč, možná ta energie. Jinak to tu vypadá jak Garda v Itálii, jen s tou teplotou vody to je trochu jinak:)) A Rusko? To není Mongolsko, kde Vám každý na všechno odpoví Da da a vlastně vůbec nechápe, na co se ho ptáte… Nechci křivdit všem svým mongolským andělům, které jsem potkala, ale všichni tři, co jsme se v Ulanbátaru sešli, jsme na vlastní kůži pochopili, proč se říká – ty jsi fakt jako Mongol! A Rusko? To je pro mě jinčí cestování. Mongolsko už bylo přes nějaké moje hranice, ta nemožnost se dorozumět a spoustu věcí naložených k tomu… ale dala jsem to a jsem na sebe náležitě hrdá. Lidé tady u Bajkalu jsou milí… asi taky proto, že zkrátka je fajn vevnitř, tak i navenek.
Říkají, že voda v Bajkalu je pitná, tak snad ano :)) Nevím, jestli vypadám hladově, ale všichni mi tu v Rusku neustále strkají do kapes Snickersky… asi mi vesmír naznačuje, že bych si měla s sebou vzít víc jídla než 3 banány, infrastruktury na ostrově asi moc nebude… papa lásky… fotky nádherného Irkutska příště, frčim se trochu obouchat a pomačkat na 6 hodin do mašrutky, pak sleeping na pláži a pak… se uvidí…
Ahoj Anamel,
těch pocitů, které z Tvého sdílení mám je opravdu hodně, takže stručně. jsi úžasná a nádherná „bořička zažitých kódů přesvědčení“ a na Tvé cestě, kterou svým sdílením inspiruješ i ostatní přeju krásně úžasné zážitky, o které se s námi tak skvěle dělíš.
Měj se úžasně.
Ze srdce zdraví
Katka
P:S.
Teď jsem si uvědomila, že když jsem byla malá, tak jsem se vždycky chtěla podívat do Mongolska.
Ale teď mě stále více láká Nový Zéland. Tak, jak si krásně napsala…se uvidí…
Milá Katko, děkuju za podporu, ta člověku spoustu věcí usnadňuje, je to důležité, alespoň pro mě. Jsem ráda, že mé cestování může mít širší rozměr. … někdy se člověk dostane do zemí, do nichž má, aniž by ho to dopředu někdy napadlo, nikdy nevíš… život má své cesty :))
Ahoj Jani, srdečně tě zdravím!!!Vydrž vydrž, je to náročné!!!Já se vrátila z Irkutska a Bajkalu přesně před měsícem, do dneška se z toho dostávám, je to tam síla. Zatím si zpracovávám co se tam stalo, co tam proběhlo, byla jsem tam se svým přítelem a od té doby se vztah rozpadl. Vše je Vůle Vyššího, tak jedeme dál, až přijedeš ráda bych si s tebou popovídala, o Bajkalu a Šamanské hoře…pááá Katy Ch.