Řada situací, které dnes prožívám, by mi před lety přišly nepohodlné. Dnes si jich buď ani nevšimnu – nebo z nich mám dokonce potěšení! A tak vím, že situace, které jsou mi nepohodlné dnes, budou „zítra“ taky snazší. Jen na to pamatovat, když člověku zrovna není hej :)
Road trip with love – za norskými fjordy a horami
… byl fyzicky vyčerpávající, ale duševně dobíjející 
Když nepočítám loňské camino a to, že jsem v zahraničí vlastně neustále, tak to byla po více než roce zase nějaká cesta, která se dotkla mého srdce… a tak ji sdílím s vámi. K pobavení i k zamyšlení…
Podvědomě jsem čekala drama – nedostavilo se
Říká se, že na cestě poznáš toho druhého nejlépe – když je člověk unavený a nejde všechno podle plánu – ALE já jsem si v posledním roce začala uvědomovat, že…
Druhého člověka poznáš v každodenní (mnohdy ubíjejícím způsobem stálé) rutině… když tam venku není co obdivovat nebo co řešit, když není, čím by člověk na toho druhého zapůsobil, když zůstane jen obyčejnost…
Jenže v té stálosti (ze které je možno pro okořenění dle libosti jakkoli a kdykoli vystupovat) je i cosi kouzelného.
A to platí i pro sebepoznání – to, kým jsem a co dělám, DENNODENNĚ, je to, kým jsem a co dělám!
Když dva spolu žijí a sdílí životy, všechny jejich části se časem ukážou – a když člověk nezavírá oči před realitou, tak na cestě pak už toho není tolik, co by na svém partnerovi už někdy neviděl. Stinné stránky vás nevyděsí (každá nádoba má své dno), avšak mile překvapí, že míra lásky, otevřenosti a pochopení se vždy má kam šířit – nebe je nekonečné…
Byl to pro mě tak trochu jiný trip než obvykle, a to ze třech důvodů, u nichž u všech hrál roli pro mě nový cestovatelský element – můj drahý…
1. ačkoli jsem princezna na hrášku tentokrát nebyla já (můj drahý nacpal do auta nejen stan a peřiny, ale i 15cm matrace a kempingové židle… s držátkem na hrnek), tak se o vše „mužské“ postaral PERFEKTNĚ.
Já se cítila milována a on se jako muž cítil sebevědomě 🙂 Jestli takhle funguje Láska, si netroufám polemizovat. Chápání toho, co je láska, jsme vzdali už dávno.
2. nebyla jsem na všechno sama – to má své výhody a své nevýhody… neřekla bych, že jedno, nebo druhé převažuje… možná člověk (já?) v životě potřebuje obě varianty…
3. nejsem moc zvyklá se limitovat dobou návratu, takže těch 10 dní mi trochu připomínalo sprint (respektive prudký start a následné pomalé ploužení:)) a mně vždycky trvá tak 5 až 7 dní, než dosednu a začnu plně vnímat zemi, v které jsem.
Norsko autem – roadtrip jak se sluší a patří
Haha, jeli jsme starým Fiatem Punto a stařeček se vskutku předvedl. Už na jeho účet neudělám ani jeden vtip!!
Norsko člověka okouzlí byť jen průjezdem v autě, takže kdo nemá kondičku, může jen tak zírat z okýnka.
Vybavuje se mi, když se Ester Hicks kdosi zeptal, proč psi vystrkují hlavu z okýnka, když jim pak nafouká do uší a do očí se jim dostanou brouci. Ester odpověděla:
„To jste teď kápl na celou podstatu života – prostě to za tu trochu nepříjemností stojí.“
Dělat malé procházky z parkovišťátek u silnic člověku přinese hodně krásy za málo námahy. Třeba v Pyrenejích jsme pro takové výhledy mimo civilizaci museli dva dny lézt po horách, tady na to člověk kouká od silnice.
Myslím, že to i symbolicky vypovídá o tom, jak jsem žila tehdy a jak žiju nyní, haha.
Kdo nechodí na horské túry, takže ani není zvyklý na takové výhledy, bude mít v Norksu pravděpodobně cestovatelský orgasmus.
TIP: Asi nejlepší je brát staré cesty (vždy před vjezdem do tunelu je odbočka), některé jsou sice zavřené… jiné jsou otevřené, ale zasloužili by si varování „pozor dobrodružství„… zvláště pokud máte Fiat Punto narvaný od podlahy po střechu na letních gumách.
Fyzička? Echhhhh…
S lepší kondičkou (a seveřani ji mají – pro řadu z nich je pravidelný sport jako denní chléb) by člověk z výletu vytěžil určitě víc.
To mi trochu zamrzelo… protože jsem musela vynechat túru k Trolltunga – norská klasika – taková ta vyčnělá skála s výhledem na fjord, kde se každý fotí – ale když jsem viděla, co se mnou dělal 5 hodinový výšlap, na 12hodinovou túru jsem si tentokrát netroufla.
Ale aspoň mě to nakoplo a po návratu jsem se pustila do cvičení s Jillian Michaels, kdy člověk cvičí 30 minut naplno (viz bodyshred workout 1 – cvičím tu blondýnu, ta je nejlehčí:))) – aspoň 3x týdně, mám to jako předehru k letošnímu putování v září.
Dneska nepohodlné, „zítra“ si poděkuju!
Skočila jsem do toho po hlavě, takže po prvních 20 minutách jsem připomínala lachtana válejícího se na kluzké podlaze, možná jsem měla začít s videi zde (dole na stránce v odkazu) v rámci 30denní výzvy: Cvičení s Jillian.
Naše komfortní zóna se rozšiřuje pokaždé, když vystoupíme za hranice své komfortní zóny!
Norské túry a trasy
Podle naší konkrétní zkušenosti mají Norové zvláštní pojetí náročnosti, taková normální rodinná procházka v sobě zahrnuje šplhání po lanech a slézání hor tzv. poprdelím stylem 
Viz výstup k ledovci u města Odda nebo klouzání po kluzkých kamenech k vodopádům u města Kinsarvik (což byla celodenní túra, kterou jsme dali tak trochu omylem, ale zavedla nás na jedno z nejkrásnějších míst světa!! – o tom ale až v příštím díle)
V infocentrech nicméně mají letáčky s tipy na tyto „výlety“ a samozřejmě varování, že horské počasí je nepředvídatelné a dobré boty a oblečení jsou základ! Žabky nechte doma… (a asi i plavky).
Deníček – první dny
Jižní Norsko bylo rozehřívací (jestli se v tom severském podnebí dá takové slovo vůbec použít 
🤣) – zaoblené kopečky, jezírka, zeleň… prostě peřinka pro duši.
Občas nějaký vodopád, který člověka uchvátil (aniž by tušil, že oproti tomu, co ho čeká později, je to jen takový čůrek…)
Celkově to tentokrát byla dobíjecí cesta hlavně pro mě, v půlce výletu se mi rozbilo moje čtvrté oko (foťák je až po očích a intuici).
Ok, beru to, asi jsem podvědomě chtěla jen tak být, vnímat… Obvykle to lidi asi umí, ale já po letech „webování“ vidím, že se mi trochu pokroutil způsob, jakým vnímám svět kolem sebe …– lovec inspirace – kterou pak jako trofej můžu vystavovat na zeď 
😂.
Takže druhá půlka Norska byla:
– bez uvažování nad tím, jestli se zrovna TAHLE fotka bude vyjímat na poličce cestovatelských vzpomínek (chápejte – je potřeba vyhodnotit, zda až si je v 90 budu prohlížet, aby tam byl ten pocit uspokojení, že jsem za svůj život viděla mnoho krásy 
🤔)
– bez potenciálních diváků, kteří by mi svým lajkem mohli do žil vstříknout dávku dopaminu
– bez úvah, co by koho mohlo nakopnout, aby taky někam vyrazil (no, k tomu nepotřebujeme fotky, že? Stačí se přihlásit na camino nebo mi jen tak zavolat – víte, že v červnu 2017 byl po celé EU zrušen roaming a z českých na česká čísla voláte za ceny jako doma? 
)
Tak jsem si neuměla ten nevirtuální prostor pro sebe hold zařídit jinak než rupnutím pružinky v objektivu.
Ona se ta krása stejně moc nedá zachytit na obrázek… je to jako po telefonu někomu popisovat západ slunce – nepřenositelný vjem. I tak mám v záloze i pro druhý díl ještě pár fotek, které tu úchvatnost alespoň naznačí…
Na závěr otázka k zamyšlení, inspirovaná dech beroucí severskou krajinou…
Jestliže nemáš sebevědomí, odvahu ani dovednosti žít takový život, jaký chceš, tak jaký malý krok můžeš ještě dnes udělat, který ti tohle potřebné dodá? A jaký větší krok můžeš udělat tento týden k rozšíření zóny, v níž je ti fajn? A jaký velký krok uděláš už tento měsíc?
Kudy vede tvá cesta k člověku, kterým chceš být, a k věcem, který chceš dělat?
Nu a takové a podobné otázky pokládá mnou navržený kreativní diář pro rozvoj své životní vize a sebereflexi – Šťastný diář. Je univerzální (může se začít používat teď hned) – štěstí totiž nezačíná 1. ledna 😉
Tímto vlastně oficiálně svým drahým čtenářům Liveinspirit představuji můj nejnovější projekt – Papírové štěstí – a pokud vás zaujme, děkuji za jeho šíření ♥♥♥. Jste nejlepší!
V sekci ke stažení tam najdete tunu božských vychytávek – přáníčka k vytištění a samovýrobě (taková ambulantní pomoc, když zapomenete třeba na den matek, hihi), motivační plakáty, kalendáře + v eshopu pak můžete objednat moje vlastní designové pohledy, kartičky, plakáty a další nesmírné krásy! Miluju to! 🙂
A největší bomba je členská sekce, kde pravidelně vypisuji různé výzvy a tutorialy – můžete si tam hrát a sbírat body a odznaky :))))))))))
NORSKO – PÁR PRAKTICKÝCH INFORMACÍ
Jak to bylo s počasím?
No… začátek července… zrovna odkvetly šeříky, takže asi tak… k postavení stanu jsme si vybírali níže položená místa, takže se nám spalo dobře. Když jsme spali u řeky či u jezera, tak k večeru občas udeřila zima.
Nic, co by péřová peřina narvaná v kufru Punta nespravila :)) Do vyšších poloh to chce pořádnej spacák!
Kolem Odda, kde se nám líbilo nejvíc, bylo deštivo, ale dalo se to… nenechali jsme se tím otrávit! Poslední dny už jsme strávili za hradbou pobřežních hor – v NP Hallingskarvet (tam se nám taky mooooc líbilo) a dál ve vnitrozemí – tam bylo slunečno – takže došlo i na první očistu v řece (po 5 dnech, haha).
Jak to bylo s cenami?
Norské ceny… jsou předmětem vášnivých diskuzí na internetu a rozčilují řadu Čechů, ale naštěstí já jsem už zvyklá z Dánska, tam je to dost podobné. Nicméně bych neřekla, že by to bylo tak tragické… výsledek se mi líbí:
Celý výlet nás (2 osoby) vyšel na 6000 NOK, což je necelých 17 tisíc:
- trajekt z Dánska tam a zpátky (auto + 2 osoby)
- benzín v Norsku
- jídlo – dovezené převážně z Dánska (vařili jsme si na vařiči)
- 1 noc v motelu, jinak jsme stanovali na divoko
- nějaká ta kafíčka a 1 ks upomínkového předmětu se sobem (to musí být!)
- poslání 2 pohledů (všem ostatním se omlouvám:)
- 2x sprcha v infocentru 😀 (ano, ve městě Odda „prodávají“ i osprchování)
Když by člověk jel autem z Čech, vyjde to asi podobně – sice zaplatíte více za benzín, ale zase si můžete dovézt potraviny z Čech, takže se to docela vyrovná.
Ještě nám má přijít účet z mýtného (150 NOK přejezd asi nejdražšího mostu + nějaké norské padesátikoruny za tunely). Kolik to bude celkem ale netuším – odhaduji celkem 300 NOK, takže ještě necelá tisícovka českých navrch.
Norský inteligentní a fér systém mýtného
Pozor – při špatném výběru trasy vás to může stát pořádný balík! Mýtné body: Autiopass.no
Na to, že Norsko je bohatá a vyspělá země, nás občas překvapil stav menších silnic. Pravda je, že drsná zima jim asi dává zabrat, i když jsou třeba i poměrně nové, a navíc ty jejich tunely stojí desítky miliard, tam jde asi většina peněz.
Co mě dost potěšilo – fér systém jejich mýtného. Ne cenou – pro našince pálka (pro seveřany brnkačka)…
Norové mi sedí do představy toho, jak by měl fungovat prosperující stát.
Uvedu příklad – ze státních peněz se udržují silnice i dálnice (žádné poplatky neplatíte, abyste pak mohli drncat po mizerné D1). Když je v Norsku potřeba něco postavit, pochopitelně to stojí balík – takže stát to zainvestuje a po dokončení stavby dá k novému tunelu mýtné – ve chvíli, kdy se na mýtném vybere tolik, kolik tunel stál, mýtné se ruší a průjezd tunelem je už zdarma.
Celý systém je elektronický. Před vjezdem do Norska zaregistrujete značku auta na norských stránkách. Při průjezdu mýtnými body kamera zaznamená vaši značku a do 3 měsíců od pobytu vám přijde faktura k zaplacení. Pokud byste do Norska jezdili častěji, můžete si pořídit na čelní sklo krabičku, ale pro turistu stačí postupovat dle návodu v předchozí větě.
Další info zde: Norge.cz
Jak to bylo s přívětivostí lidí?
Potkali jsme prudéry a potkali jsme miláčky. Tak jako všude. Ono i my sami jsme občas k pomilování a jindy na zabití…
Místa na spaní
Kdybyste o ně měl někdo zájem, napište do komentářů či na mail 😉
Nejlepší spaní bylo na břehu fjordu asi 12 km od města Odda – zřejmě to bylo jediný místo, kde se v tom údolí dalo spát, ale bylo vynikající. Přístup k vodě tam nebyl, ale byla tam piknik lavička se stolem, bylo to v soukromí a nad hlavou nám lítal orel. Odtud jsme pak pořádali jednodenní výlety.
Komáři nás potrápili akorát poslední noc, ale to takovým způsobem, že si myslím, že jsme vlastně měli docela štěstí. Častěji jsme narazili na kousavé mušky. Měla jsem u sebe tea tree olejíček – ten je vždy chvíli odpuzoval.
České mapy nás zachránily :))
Na aplikaci mapy.cz, kde se dá mapa stáhnout do mobilu či tabletu, nedám dopustit, pro Norsko je sice trochu nepřesnější (chybí tam značená infrastruktura – obchody a tak) než třeba pro Španělsko (kde je zanesená každá malinkatá kavárnička), ale pokud máte v přístroji GPS, tak neustále zdarma ukazuje, kde se nacházíte – a to i horách, ufff…
Když je špatně značená stezka, ten zatracenej modře svítící puntík může člověku docela rozzářit den 😉
Jen appku nezapomínejte vypínat, rychle žere baterku (v autě se ale při jízdě snadno dá přístroj dobíjet z USB v zapalování).
Asi nejkrásnější trasy byly kolem města Odda, nejkrásnější průjezd po silnici byl z Flåm do Geilo, kde to vede podél národního parku Hallingskarvet nasjonalpark
Za to předcházející trasa Granvin – Vossen (případně Vossenvagen – Norové zkracují i na cedulích a člověka to může docela zmást) – Oppenheim byly spíš opak – Norsko má očividně svá zprofanovaná místa, kde člověk narazí na autobusy turistů – přitom rozhodně nepatří k těm nejkrásnějším.
Stačí trochu povyjet výš a ocitne se mimo civilizaci a ruch a v úchvatné divoké krajině…
Co navštívit?
Jména najdete pod jednotlivými fotkami.
Jak to bylo s jídlem?
Doporučuju si na ohni upéct místního pstruha!! (pokud si netroufáte na oheň, občas je někde gril, nebo se dá koupit tzv. jednorázový v jakémkoli marketu)
Psala jsem, že jsme měli skoro všechno z domova. Nicméně co se týče nákupů – v každém níže položeném údolí byl na každém rohu nějaký obchod, takže žádný stres.
Za to při průjezdu nejvýše položenými horskými oblastmi nebylo vůbec nic – s tím je potřeba počítat, pokud tam hodláte strávit více dní.
Ceny? Severské…. 2-4x vyšší než u nás (podle toho, co kupujete).
Měli jsme chladící box – dovnitř jsme dávali sníh 🙂
Ať vám info dobře poslouží, já se loučím a děkuji za pozornost 🙂
