cosi otřáslo mými základy přesně v tom místě, kde duše reaguje na život, a já najednou nevěděla s jistotou, co bych vám vlastně řekla. Tím cosi byl v podstatě konec hledání odpovědí. Alespoň prozatím. Mám nahledáno do zásoby, možná na pár dalších životů, možná do příští středy, kdo ví 🙂 Kdo kdy v životě neměl pocit, že vše podstatné už bylo řečeno? 🙂
Ty hrůzy se staly a žádné třešničky a koblihy zdarma to nespraví! ALE… Pobyt v Dánsku mě dost často nutí uvažovat nad českou historií. Nad zkušeností, která není přenositelná slovy. Ale jsme její nositelé. Historie je v nás zarytá až do morku kostí.
NEDĚJÍ SE MI ŠPATNÉ VĚCI, PROTOŽE JE JAKO ŠPATNÉ UŽ NEINTERPRETUJI. NEJSEM OBĚŤ, JSEM HRÁČ. Celý život jsem dostávala míčkem po čumině… čili… normálně po držce. Po každé ráně jsem zůstávala v šoku a nemohla pochopit, jak život a lidé kolem mohou být „tak nespravedliví“ (krutí, zlovolní, nechápaví, necitliví, přecitlivělí, blbí atd. atd.), a říkala jsem si…
Láska je energie, která nás přitahuje k těm, kteří pro nás mají dar poznání. Je mnoho lidí, kteří rezignovali na lásku,
