Osud musí být vynikající manažer a koordinátor!
Kdybych totiž svého drahého potkala… ♥️ Ve čtrnácti – koukala bych do země a nejspíš se nechala sbalit jeho kamarádem ♥ V […]
Jsi také fire soul? Optimismus jako životní cesta ze dna vzhůru
Když mi bylo kolem 20, byla jsem docela magnet na „pochybné“ přátele, mezi nimiž jsem se ale paradoxně občas cítila
Potom mě tedy prosím miluj podmínečně…
KDE KONČÍ SVOBODA A ZAČÍNÁ NEZÁJEM? Poprvé jsem narazila na přirovnání bezpodmínečné lásky k nezájmu či dokonce lhostejnosti v knize
Kdo kdy v životě neměl pocit, že vše podstatné už bylo řečeno? (a malá pozvánka)
cosi otřáslo mými základy přesně v tom místě, kde duše reaguje na život, a já najednou nevěděla s jistotou, co bych vám vlastně řekla. Tím cosi byl v podstatě konec hledání odpovědí. Alespoň prozatím. Mám nahledáno do zásoby, možná na pár dalších životů, možná do příští středy, kdo ví 🙂 Kdo kdy v životě neměl pocit, že vše podstatné už bylo řečeno? 🙂
Jak jsem si prožila svou malou antikomunistickou revoluci, která mně rozsvítila
Ty hrůzy se staly a žádné třešničky a koblihy zdarma to nespraví! ALE… Pobyt v Dánsku mě dost často nutí uvažovat nad českou historií. Nad zkušeností, která není přenositelná slovy. Ale jsme její nositelé. Historie je v nás zarytá až do morku kostí.
Když ti život nadhodí, pořádně odpal! (a jdi mrknout do zrcadla)
NEDĚJÍ SE MI ŠPATNÉ VĚCI, PROTOŽE JE JAKO ŠPATNÉ UŽ NEINTERPRETUJI. NEJSEM OBĚŤ, JSEM HRÁČ. Celý život jsem dostávala míčkem po čumině… čili… normálně po držce. Po každé ráně jsem zůstávala v šoku a nemohla pochopit, jak život a lidé kolem mohou být „tak nespravedliví“ (krutí, zlovolní, nechápaví, necitliví, přecitlivělí, blbí atd. atd.), a říkala jsem si…