Na mém balkoně se červenají rajčata a na nich poskakují ptáčci. Ne, nespletla jsem datum, je chladný konec října. Život je živý. Když se ztratím ve své hlavě, stačí se chytit této kotvy, této krásy.
Mohla jsem mít prázdný balkon (jako další desítky balkonů, které vídám a které skrývají nekonečné potenciály), ale byl to můj sen, který se skrze čin („stálo“ mě to jen pár hodin a pár korun) zrodil v mini zahrádku, kde si na sluníčku mohu v ratanové židličce posedět a zastavit mysl (meditace) zíráním do jemně se vlnících vlasů obrovské břízy (co na tom, že mi na balkon civí dvacet oken z protějšího domu – let them inspire!, vždyť právě o tom Život v inspiraci je :), nebo naopak jsem mohla zadumaně přemýšlet (kontemplace – tvořivé užívání mysli), čím dalším zlepším kvalitu svého života a tedy můj pocit z něj.
Dříve by mě zastavil strach být extravagantní, přitáhnout na sebe pozornost a stát se tedy terčem srovnávání aka posuzování (ten balkon je opravdu jako džungle! 🙂 Ale nakonec – mohla bych být hodně extravagantní a stát se designérem balkonů, proč ne, ne náhodou jsem právě v tento moment zachytila, jak mladá dáma z protějšího balkonu pohlíží do mé zelené oázy. Představuju si, že do pár let bude zelených balkonů mnohem víc… nikdo si už nevzpomene na tu prvotní džungli v druhém patře, ale já budu chodit kolem a budu si pro sebe říkat – každá revoluce začíná jedním člověkem!
Zdál se mi sen o vážce, která letěla ke slunci, jedno křídlo měla bílé a druhé vypadalo jako prázdné, průsvitné, alespoň na první pohled. Jak zamávala křídly, začalo tohle průsvitné hrát všemi barvami duhy. Pak jsem změnila perspektivu a stala jsem se jednou barvou té duhy na tom křídle a zažívala jsem pocity srovnávání – a to zcela změnilo můj vztah k sobě samé i k druhým barvám. Když se na to podívám bystřejším okem – je to nesmysl! Přece bychom nechtěli, aby všichni byli stejní, unudili bychom se k smrti. Vždy, když někdo něco činí z jiného barevného spektra, namísto posuzování se nechejme fascinovat tou různorodostí!
Každý okamžik se rozhodujeme o tom, jak se v životě chceme cítit! Vytváříme tak pocitový obraz budoucnosti, který nad námi zpětně bdí a dohlíží, aby naše kroky byly tímto vybraným směrem. To nejsou žádné new age ego-plky vycházející z trýznivých tužeb vnitřní prázdnoty, to je čistá radostná tvořivost duše. Duše je ve své podstatě představa nejpovedenější verze nás samých, která nás zpětně vede z dokonalé kvantové pozice. Jenže! Aby mohla duše do těla a takto tvořit, potřebuje se jí tam udělat místo – to místo v buňkách nyní u většiny lidí zabírají staré emoce.
Kdyby se mě někdo zeptal na jeden konkrétní způsob, jaký mi pomáhá se ve svém životě cítit skvěle – řekla bych pláč. Vědomý pláč! Takový, který otřásá všemi buňkami! A může být tichý, nezastavitelný, burácející nebo smutný, vzteklý, jakýkoliv je zrovna potřeba 🙂 Totiž, když ty emoce dostanete ven, nemusí je z Vás někdo složitě dolovat nějakou vnější katastrofou a ubližováním. Nebo se těm katastrofám či pokusům o ubližování akorát tak zasmějete. To je jádro mého receptu na štěstí. Ale to vyžaduje notnou dávku odvahy stát se dobrodruhem ve svém vnitřním světě, pozorovat své prožívání a hledat tyhle zasuté pocity krčící se v nějakém našem vnitřním zaprášeném koutě.
Včera jsem si dopoledne místo sprchy dala takový pláč, bylo to osvobozující, více o mém pohledu na skutečnost, že teprve prožití emocí nás činí osvobozuje a otevírá novému a že odmítnutí může způsobit přijetí – se dozvíte na mém osobním blogu – Paradox Já jsem i nejsem mé emoce a proč je finální odmítnutí prvotním přijetím.
Přesto, že nejsem fanouškem půstů a snažím se tělo udržovat vitální tím, co jím a konzumuji (nejen ústy, ale i energeticky! – v knihách, prostorech…), pravda je, že občasné chutě zanechávají za sebou své stopy, proto si mé tělo vyžádalo přirozeně očistu tím, že mi odstavilo jakoukoliv chuť, dala jsem si 24 hodin, přišlo mi to velmi příhodné vzhledem k té očistě slzami. I ve snu jsem se čistila – vykašlávala jsem černý písek. Na tuto dobu vychází i pravidelné odčervování mé kočky 🙂 A než jsem dokončila tento článek, musela jsem „úplně náhodou“ rozebrat odpad pod dřezem – a samozřejmě, když už jsem v tom byla, tak jsem ho po pěti letech vyčistila. Mohla bych se rozčilovat, že se mi rozbil kohoutek, ale proč – když věci tak krásně zapadají do sebe a já se cítím na všech úrovní od duše po hmotu o doooost lehčí. Co tím chci říct – že tahle doba nabízí neuvěřitelný dar zlehčit své bytí, tak si všimněte nabídek, které se před Vámi předkládají, a neváhejte, byť zrovna „nejste fandou“ toho, co se Vám nabízí, může Vás to významně posunout směrem k oné lehkosti bytí, po které toužíte. Děje se to na všech úrovních bytí, vsadila bych se, že i taťka Veškerenstvo si zrovna dává pravidelnou ayurvédskou očistu střev!
Ještě bych ráda dodala, že většina lidí má pocit, že půsty či očistné kůry těla jsou něco špatného, protože se jim značně přitíží, to je přirozené – věci se většinou zviditelněním zhorší, než se dokáží zlepšit – v tomto případě tělo nespotřebovává energii na trávení a může se tedy pustit do detoxikace – je to bitva s toxiny, nánosy… a umírající parazité vylučují toxiny, které způsobují nevolnost atp. – takže ano – namísto očekávaného návalu radosti a vitality, přichází psychická skleslost a tělesná únava. A to i v případě, čistí-li se jiné části než Vaše střeva – třeba myšlenkové návyky, emocionální reakce… Není dobré si naplánovat očistu, když máte práce nad hlavu, ale když už Vás to chytne, neutíkejte od toho! Tak nějak čuchám, že právě tohle bude tématem přelomu října a listopadu – já jsem jen první vlaštovkou, která oznamuje příchod velké dávky pod-pory, která se v případě od-poru může jevit jako zhoršení situace 🙂 Ale já říkám! Zatančeme si na troskách svých starých životů, zatančeme si na pohřbu svých minulých Já!
Autor článku: Jana Mráčková, An
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://www.liveinspirit.cz/.
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce – obojího si cením a vážím, je to dar za dar.
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Milá Ann,nabízí mi to odpověď a tak tedy píšu.
Dnešní básnička:
Sebrali mi sluníčko,
nechali temný mrak
depku jak čepici
už je to tak ☼
Zkrátka tenhle týden je tak náročný ač se nic zvláštního neděje,jen že v neděli byl o hodinu delší den a co bylo práce 🙂 nedalo se to stihnout,pondělí se překulilo a další den pro sebe ..zase náročné,neb tolik se toho nestíhá a byl konečně čas dělat něco opravdu pro sebe,tedy po dlouhé době šití něčeho na sebe !!! a středa,no krásný předchozí den vybízel k toulkám a tak hurá s kámoškou za kámoškou do Litoměřic(práce počká) a navázat nitky přátelství…no a včera zase tmavo,bez sluníčka…není divu že dneska už nemůžu…A jestli nás čeká přeladění a vyhazování usazenin,tak to je dobře jen je to šupa…nějak už je těch změn moc a nepobírám to 🙂
Je pravda že chodí informace už po balíkách,zapadá do úžasně do sebe,jen to pobrat…aneb jak máme velikou náruč ?Další téma…:-)
A jinak ad Tvá rajčátka,máme celé léto na lodžii papriky ze semínek,kvetou a plodí jak o život,jsou chuťově úžasné a hlavně ta radost z jejich vitality mne utvrzuje v tom,že nezyhyneme,že Matka příroda má takovou sílu,ža nás přeroste,zaroste…zkrátka se nedá udolat,ač se o to bohužel snažíme místo toho jí mít rádi a velebit..tudíž velebím po svém a z paprik ze semínek mám stále obrovskou radost..chodím je hladit po listech a mluvit s nimi jaké jsou krásné..a krásné jsou.
Krásný den…a ať je dobře.
I*