Aktuální energie, 22. 10., novoluní a tak – Pastýř i král na cestě údolím stínu smrti

Tvořivá inteligence, ukotvení v poli smíření, odhalení hlubokých podvědomých mentálních návyků, restart osobnosti, talenty, spravedlnost, čest, jemnost, nulový nekonečný potenciál a rozkvět nových příběhů, vášně a touhy, vítr změn, nový zákon přitažlivosti

Bibli jsem nikdy nepřečetla, nahlédla jsem do několika pasáží a zaznamenala, že některé si zachovávají svou původní moudrost, zatímco jiné obsahují silně jedovaté kódy vědomí. Vždycky jsem se raději učila pomocí příběhů, nikoli skrze kázání a návody. Jsem velmi vděčná, že se poslední dobou na tento svět rodí příběhy archetypálně zcela nové, to je důkazem přicházející globální proměny lidstva do větší rozmanitosti (v tom dobrém – stala jsem se svědkem evoluce vlastní nevyzrálé osobnosti, nemám tedy pochyb, že na svých vlastních úrovních vědomí to zvládne i zbytek lidstva:)

Když narazím na text z Bible, většinou se jedná o Listy Korintským, pasáž o lásce jako doplňující esenci, která dává všemu pozemskému smysl – to je pro mě má jediná Bible – a ještě, slovy Svatopluka Čecha: „Příroda Vás spasí, v té Bibli čtěte.“ Nicméně – občas mi synchronicita dovalí nějaký ten biblický úryvek s vyloženě mrazivým podtextem, vzhledem k okolnostem. V Bibli se píše: I kdybych měl jít údolím stínu smrti, ničeho zlého se nebojím, neboť ty se mnou jsi. Tvé žezlo a tvá hůl jsou mi útěchou.

Žezlo je symbolem králů a hůl pastýřů. A to je to poselství pro tyhle dny – umění být zároveň pastýřem i králem, v tom se snoubí pokora člověka s důstojnou silou vznešeného Ducha.

Na této straně nebe se musíme v realitě lásky opakovaně ukotvovat, neboť jsme z ní vytrháváni každou chvíli – a to neznamená, že děláme něco špatně, prostě je to tak – ale všimněte si, že před dávnými dávnými časy, v realitě, která se dnes jeví jako sen (asi tak před 5 lety), vyžadovalo mnoho energie a poznání, abychom se dostali alespoň na chvíli do pole vnitřního míru, dnes v tom poli setrváváme mnohem častěji a přirozeněji (něco v kolektivním vědomí nám to už dovoluje, v poušti nevědomí vznikla studna díky tomu, jak si každý děláme pro sebe a svou nezaujatou existenci prostor – každý z ní můžeme pít, je k dispozici prostřednictvím pouhé myšlenky, naladění, pozastavení se) – a když se z prostoru klidu necháme vytrhnout, zase se vrátíme, vždycky se vrátíme, už to ani nelze jinak, je to nový zákon přitažlivosti – namísto, aby nás něco neustále tahalo ven mimo nás, *něco* nás stále přitahuje dovnitř, do svatyně sebe sama. Takže to přepólování proběhlo, jen na trochu jiné úrovni.

Nejsilnějším tématem konce Vah je rovnováha, spravedlnost. Hledáme sami pro sebe čestné cesty tak, abychom nikomu neškodili a zároveň byli spokojeni. A také svoboda – ale o té jsem napsala zvlášť – Svoboda, přirozený řád a jablko pokušení.

Svatý Augustin řekl: „Solvitur ambulando.“ Prostě jdi a vše se vyřeší samo. Možná Gustík měl na mysli prostou chůzi poutníka v rozjímání (a i to můžu potvrdit, že člověka změní k lepšímu!), ale můžu říct, že ten princip platí pro každý aspekt v životě – prostě neustrnout, nelpět, neopakovat, měnit, proudit, inovovat, neodporovat – a konat, když celé nitro vibruje konáním.

Začínám den pěti nádechy do srdce a pak už mě nic neohrozí, protože je to jiskra života a bytí, o kterou takto pečuju svou pozorností. Hvězdná brána k vědomí mé duše. A když se k tomu člověk přestane bát své mysli a uzdraví své mentální návyky, odhalí v sobě zcela novou rovinu tvořivé inteligence.

Pokud konáme a jsme si přitom vědomi sebe sama, vždy to bude jiskrné, vždy nás život zahrne svou podporou, pokud do té dočasné pozemské strnulosti vneseme trochu vzduchu a srdečné rozmanitosti. Buďte si vědomi svých TALENTŮ, talent je něco, co je Vám tak přirozené, že je to pro Vás samozřejmost. Proto je mnohdy tak těžké jej odhalit, protože by Vás to ani ve snu nenapadlo. Vězte, že pro druhé to může být něco, co nikdy nedokáží, protože jim to prostě není vlastní. Buďte si vědomi svých vlastních darů, zkušeností a životní stezka se před Vámi osvětlí. DAR je něco, co člověk získal překonáním své slabosti.

Najít zdroj jistoty, která Vás podrží ve vědomí, že vše po čem toužíte, už je na cestě – jen jste pro to připravováni, je dlouhá cesta – ale rozhodně je to nejrychlejší cesta k uskutečňování.

Novoluní minutku před půlnocí z 23. 10. na 24. 10. přinese restart osobnosti, protože bude spojeno s energií zatmění Slunce – Země se ocitne v zákrytu Luny a všichni si vědomě či nevědomě položíme otázku Kdo jsem, když nejsem zrovna Já? A s těmi vjemy vstoupíme do období Štíra, podsvětí duše.

Nejprv odhalení/zjevení jádra, pak osvobození. Vidět znamená měnit – a o tom energie Štíra a vládnoucí planety Pluto je. Jakmile bude zastíněna energie Slunce, dostaneme možnost nahlédnout do podvědomí a odhalit jádro bolesti a neúspěchu. Vstupujeme do podsvětí duše, sklepení mysli, nízkých podlaží osobnosti, prostě na území smrti, každý strach je jen obměnou strachu z této konečnosti. Přitom semínko i lidský plod vzrůstají z temnoty nulového nekonečného potenciálu, je to úžasná metamorfóza, z prázdnoty do formy. Tam dole ve sklepení Vaší duše se skrývá uzamčený potenciál, osvoboďte toho léta hladovějícího vězně, třeba je to mírotvorce, třeba umělec nebo inovátor nebo vnímavý posluchač druhých či dramatický vypravěč příběhů – ať je to kdokoliv, udělejte mu prostor ve svém životě. Možná máme strach rozkvést, ale kolik by bylo květů, kdyby se poupata nechala ovládnout tímto strachem, nakonec to rozvinutí je extází života samotného.

Pokud své vášně a touhy (a Štír je umí vyjádřit i naplnit) skrze nadšení povznesete do nové úrovně, dláždíte si cestu k naplnění svých snů. Mars 26. 10. vstoupí do Kozoroha a naše vyšší tvořivost dostane možnost se projevit i na hmotné úrovni. Totiž bez životadárného světla našeho solaru setrváváme v nehybném bodu potenciálů bez projevení.

Dnes v noci byla vichřice, posteskla jsem si, že ráno nebudou na stromech už žádné listy, že takovému tlaku ve své podzimní slabosti už neodolají. A hle, mýlila jsem se – i každý list má svůj čas, kdy opouští mateřský strom a vydává se na cestu nikdy neprožitého letu, aby spočinul v náručí Země a rozkladem sebe sama vyživil strom, z něhož vzešel – a žádná vichřice to neurychlí. Ale těsně před proměnou vždy přichází pocity blížící se smrti. Ať jste list, květ či člověk, … neznámého se můžete obávat – nebo jej vítat.

Každý vítr v člověku vyvolává neklid, pocit blížících se změn, a tak i já se zas pomalu loučím s jednou svojí verzí dospívající osobnosti a otevírám se nové, kterou zajímají jiné věci, jinak přemýšlí, má nové hodnoty, protože ji minulost hodně naučila, … Každé ráno se do těla probouzí někdo nový, o 24 hodin života na Zemi moudřejší člověk – dejme mu šanci se projevit nově, inovativně, tvořivě a specificky. Nestavme barikády sami proti sobě 🙂

Autor článku: Jana Mráčková, An

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://www.liveinspirit.cz.

Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce – obojího si cením a vážím, je to dar za dar.

• Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
• Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330