Před pár dny jsem vyzvala čtenáře, aby sdíleli své příběhy náhod – pokračujeme v kontejnérových historkách, tentokrát je příběh od Ivanky Krňákové. Děkuju. Své úžasné příběhy můžete poslat na anamel.web-gmail.com, pokud se o ně chcete podělit s čtenáři těchto stránek.
„Před několika lety jsem měla mamku po operaci kyčle v zařízení pro následnou péči a rehabilitaci na Proseku. Bylo to hezké zařízení a byla tam i zahrada k příjemnému posezení,ale lavičky byly tak nízko,že pro mamku nepoužitelné a tak by bylo potřeba něco, aby se sedělo výše…A jak jsme s mamkou probíraly co by to mělo být,aby se to dalo přenášet i když chodí o berlích,tedy lehké a přece pevné,jediným vhodným materiálem byla polystyrenová kostka.
Bylo léto a já se na návštěvu u ní vyparádila do letního bílého kostýmku,abych mezi pacientkami trochu vynikla :-)) ,zkrátka jsem ještě chodila za „dámu“…A cestou domu,jak tak přemýšlím kde sehnat polystyrenovou kostku,vidím jak blízko mého bydliště do kontejneru na plasty nese človíček náruč polystyrenů a mezi nimi i tvar co potřebuji.No málem jsem se tam vrhla tak jak jsem byla,v bílém kostýmku…Pak jsem se začala sama té situaci smát,jak by to asi vypadalo pro kolemjsoucí, když se „dáma“ vrhá do kontejneru..:-)
No nelenila jsem,doma na sebe hodila něco méně nápadného a hurá ke kontejneru. Moje radost, že jsem ulovila co jsem potřebovala byla nevýslovná. Když jsem tuto příhodu líčila své mamce, doplnila jsem to slovy a gesty jako: No to musíš dělat takhle: A luskla jsem prsty. 🙂
Pravda je, že si na to ještě občas vzpomenu právě proto gesto…oni ti andílci opravdu čekají, až je požádáme o cokoli a pak nám to přihrají…myslím si,že čekají jak se zachováme, jestli nezaváháme a skočíme šipkou třeba do kontejneru, nebo si to netroufneme pro stud…nebo si toho dokonce nevšimneme!!! Myslím že z toho mají docela legraci…a určitě se trumfují,jací jsme popletové a tak.
Já už jim nahlas děkuji,když mi pošlou autobus, metro a jiné užitečné věci , mluvím s nimi když obdivuji krásu rozkvetlých růží a vůbec tak i jindy…Obohatilo mne to a jsem tak stále mezi přáteli. Opravdovými přáteli.“
Foto: MoonHobbit, DevianArt
