Proč se svět vyvíjí k lepšímu, i když to tak nevypadá? A jak si udržovat zdravý rozum v šílené společnosti ; ) Ukážem si kreativní uvažování nad dopady náhlé situace na společnost – je to forma terapie, vyrovnání se s šokem, a osobní evoluce. Přispějete tak k tvořivější společnosti a tím lepší budoucnosti světa.
Vyvíjí se svět k lepšímu?
V krátkém časovém horizontu se věci mohou zhoršit, dlouhodobě, věřím, se zlepšují velmi. Jen lidem trvá, než se evoluci podvolí.
Tedy hlavním problémem je, že jako druh věci necháme zajít daleko, než se podvolíme, kam nás to tlačí – k úžasným možnostem neustálé evoluce, k tvůrčí kultivaci existence.
A co umělá intelitence (AI)
Jak se zbavit úzkosti z šíleného světa
Znáte to – bůh nám dal kafe, abychom změnili, co změnit můžem, a víno, abychom nezcvokli z toho, co nemůžem.
1. Piplejte si své oázky klidu
Války, povodně, epidemie, střílení na univerzitách, masivní demonstrace… Vše na světě je tokem příčin a důsledků – přírodních, sociálních, univerzálních.
Malé já souvislosti nevidí, protože malé já je vyděšené.
Ano, přiznávám – mně se to povídá. Žiju ve svých malých růžových bublinách (domov; rodina, pár přátel; práce, co miluju). Tíživou realitu moderního světa mam odhlušenou. Neříkám, že je to správné, ale…
Vypiplat si oázy klidu je volba, kterou má (téměř) každý z nás.
2. Hlavu otevřenou, ale nepodcenit přípravy
Amundsen se při výpravě na jižní pól roky připravoval na všechny možné scénáře a po cestě reagoval na okolnosti, kdežto Scott, který se svou výpravou zahynul, ve svém deníku často zmiňuje nepříznivé podmínky.
Smůla je tedy ve většině případů jen špatná příprava a neschopnost improvizace.
Neříkám, že by se člověk měl zabunkrovat ve sklepě, vybavit lunchmeatem a očekávat konec světa, jen neignorovat možné budoucnosti (konec světa, jak jej známe, je jistý):
- mít našetřeno, mít síť vztahů jako oporu v nejistých časech
- chránit si svou energii, budovat vitalitu a zdraví,
- vzdělávat se, sledovat trendy, vývoj
- být otevřený způsobům života, které zatím neznáme…
Naše osobní role v sociálním dramatu?
Možná jak já taky hledáte, jak zajistit, aby v životě bylo víc optimismu a jak ve světě, kde toho tolik neovlivníme, můžem přispět k tvořivé společnosti. Nebo jinak – jak jít s tím flow a nenabít si držku, jak se dramaty nechat vést tvořivěji, do světa evoluce člověka a lepší budoucnosti lidstva.
Já věřim, že skrz revoluce, změny a náhlé skoky dosahujem evoluce, osobní i sociální. Tragédie a šoky v nás mohou vyvolat laskavost, dary a stíny. Nebudu říkat „nebo stíny“ – je to obvykle ambivalentní, rozporuplný mix.
Naší rolí v sociálním dramatu je, aby to příznivé převažovalo. Jelikož vše ostatní je větší než my – to, co vidíme a žijem, není tak důležité, jako co se stává.
a) Učte se pokládat správné kreativní otázky
A odpovídat nerozdělujícím způsobem. Není to tak složitý, prostě najdem, co máme společné, a od toho se odpíchnem, místo abychom se zasekávali emočně na rozdílnostech. Vždycky existují otázky a odpovědi společné oběma názorovým táborům, ať mluvíme o válce, očkování, čemkoliv. Víc popisuju v článku Kreativní otázky – právě ty nás zavádí do světa tvůrčí evoluce člověka, a tím i evoluce reality.
Když víc chápeme, víc toho i vidíme. Včetně nových možností.
Tvořivá společnost, učící se společnost, je udržitelnější.
Chcete příklady? V případě střelby na univerzitě se neptáme, zda někdo pochybil a kdo, ale můžem se ptát, proč dochází k nárůstu incidentů a jak doplnit školskou výuku o zdravou práci s agresí. V případě (ne)zavedení eura není kreativní otázkou, zda ano, či ne. Ale třeba jakými top 3 mechanismy nejlíp podpořit stabilitu ekonomiky, aby zůstala nezávislá na měně.
Jsou prostě věci, na kterých se shodneme, začněme od toho.
V rozhádané společnosti je to ojedinělý přístup. Vezmeme osobní drama a konflikt a podíváme se na ně v širším sociálním měřítku. Ukotvujte ten nadhled kolem, nic víc stejně dělat nemůžem, jen působit v zóně svého vlivu.
„Proč a jak“ otevře svět nápadů. Je před svítáním největší tma? Ano, hledáme-li, jak „rozsvítit“. Jinak je po tmě jen další tma 🤷♀️
Moudří jsou ti, kdo prožili (a přežili) bolest a naučili se vnímat v tom dary. (ostatně jakýkoliv jiný přístup je vstupenkou do jedličkárny).
Tip: Kreativní otázkou na každý den tak zůstává: Jak by to vypadalo, kdyby to bylo v mém životě jednoduché – a za tou vizí jít. Krok za krokem, držkopád za držkopádem.
Většina trablí totiž vzniká, že věci komplikujem. Jednoduchost je elegantní i laskavá.
Ostatně rostou-li bubliny a dotknou se, tak když jsou pevné – spojí se v jednu větší – a třeba ty naše růžové bublinky jednou nakonec pohltí celý svět.
b) Přijměte, že evoluce je neosobní
Celá evoluce člověka tedy probíhá díky tomu, že každý jednotlivec – vy, já, Magda od vedle, posouvá hranice možného a známého. A okolí se pak musí s tou unikátní esencí vyrovnat – to je věčný tanec rozšiřování vědomí.
Zde vaše finanční krize, rozvod nebo hádka o vakcinaci nemá význam, ale zároveň má dopad nesmírný. Život je (krásný) paradox.
Svět se ovšem nezmění v ráj během dvou tří let, ani během dvaceti. Ale během dvou tisíciletí už ta šance je ; ) Naše ego jen musí zkousnout, že za tu naší makačku si to užije někdo jiný. Ale nebojme…
Tok evoluce je nekonečný, oni budou makat zas na jiném, jako jiní pracovali pro nás ♥
Poznámka: Tenhle článek je updatem článku z 4. června 2013, kdy církvi ústavní soud odklepl restituce pár miliard a já jako optimista avizovala, že je to šance, aby církev své „desátky“ použila už líp – ke své vnitřní transformaci, která se ve světě projeví pozitivně. Zda se tak stalo, nechť posoudí každý sám.