Pořídili jsme na chalupu kočku, že prý myší je dost.
Jenže kočka nefunguje.
A já už vím proč.
V noci mě vzbudil hluk, Áňa chodila po pokoji a v tlamičce hrdě nosila malou myš. „Hlavně ať mi tu mrtvolu nepřinese ukázat do postele,“ problesklo mi rozespalou hlavou. Naštěstí si Áňa si se svým úlovkem zalezla do krabicového pelíšku.
Najednou krabice začala poskakovat po pokoji. „A dost! Chci spát, žádné nekrofilní hrátky, kočka i mrtvola půjdou na dvůr,“ zvedla jsem se z postele.
Nedbajíc mých emocí vylezla Áňa ležérně z krabice.
A za ní… hupky hup…
Myš!
A já hupky hup na stůl!
Chvíli na to zjevení koukám, pronásledovaná myš chvíli pobíhá po pokoji, Áňa jí znovu čapne do zubů a nese do pelíšku. To se opakuje několikrát. „Chudák myš, takové dlouhé umírání,“ sedím na stole a trochu mi zamrzí, že nemám po ruce popcorn. Tohle Áňa dělá s mouchami a nakonec je sežere. Je to kvalitní mucholapka.
Jenže… po chvíli pozorování mi dojde, že myš se NEBOJÍ.
Provokuje kočku, hopsá jí po ocase, tu se schová, tu vykoukne… No, prosím, oni si hrajou! Za chvíli to myš omrzí a zmizí za skříněmi, Áňa zklamaně zabručí a jde spát.
Nový člen domácnosti dostal jméno Agáta…
Pobavilo mě, když jsem zjistila, že tenhle úplněk (na Boží hod) stojí na Sabiánském symbolu „Kočka se dohaduje s myší.“
Nedohadujme se. Uvědomujme si, že svár je příležitostí k lásce.
Milujme a hrejme si! Krásné svátky všem!
—
Jestli vás zajímá úvaha, na kterou mě přivedla tahle historka, přečtěte si O lásce a sváru aneb Proměny dnešní doby