Zaměření a priority (bezcílné poletování už nepřináší tolik uspokojení, chceme se podílet na něčem podstatném), vyšší smysl a rozsah našich činů v rámci probouzení a používání našich talentů a staré známé „i cesta může být cíl“ jako nástroj k o-boha-cení každodenního života – to jsou témata následujícího období.
Prý pěstovat si vlastní jídlo je jako tisknout si vlastní peníze. Něco na tom je, na pocitové úrovni je to totiž podobný pocit uspokojení – získám něco, co bych jinak získal jedině za peníze, které si musím vydělat za-mě-stnáním, tedy prací pro někoho jiného.
Často pomíjíme všechna kreativní řešení, které nám zlepšují, o-boha-cují každodenní život, protože jsme se v ledasčem zasekli na myšlence, že si všechno můžeme, resp. musíme koupit. Uvedu příklad – žena touží po velké květině z výlohy květinářství, ta rostlina je velmi drahá, žena si jí odpírá, celá léta chodí kolem výlohy a říká si, že si na ní jednoho dne vydělá. Kdyby si v začátku své touhy koupila květinu menší, mohla mít dnes po letech odpírání skoro tak velkou květinu jako je ta ve výloze. Anebo lépe – kdyby si od kamarádek naštípala kousky rostlin na rozmnožení, mohla mít dnes v bytě tolik zeleně, že by si dokonce mohla otevřít vlastní květinářství. Ale ona se soustředí jen na myšlenku, že *musí* vydělat peníze, aby si mohla koupit velkou květinu. Takto funguje dnešní svět, komplikujeme si dosahování svých snů tím, že do nich strkáme kroky, které nedokážeme splnit a které ve výsledku nejsou vlastně vůbec nutné, zvláště když se oprostíme od myšlenky „chci to hned a hned a hned!“ Komplikujeme si životy, vyděláváme peníze na to, abychom si mohli koupit věci, které bychom mohli mít zcela přirozenou cestou, kdybychom pracovali méně a měli čas a energii se nad tím trochu více a kreativněji zamyslet, pak bychom z toho procesu získávání měli i něco jiného než *jen* třeba tu květinu – cesta by byla cílem a cíl by byl navrch sladkou odměnou k celému kreativnímu procesu. Život by získal zcela jiný nádech. Úplně jsme zapomněli, co znamená čas, přišli jsme o trpělivost, a tak nám vůbec nedochází, že chleba v regálu pekařství musel někdo před rokem zasadit jako semínko pšenice do země! Jsme takto úplně odříznuti od přirozenosti…
Nevylévejte prosím hned vaničku i s dítětem, já neříkám – pěstujme si všichni své obilí 🙂 Říkám jen – prohlédněme, kde jsme zbytečně zacyklení nebo kde je cesta zdánlivě snazší, ale přicházíme tím o boha-tost života. Abychom se z těch kruhů dostali, musíme sebrat odvahu začít dělat věci, které třeba nikdo v našem okolí ještě nedělal.
Jaká krásná představa – tisknout si vlastní peníze? Když peníze zobecníme na energii hojnosti, je možné tuto energii v sobě posilovat a ona se dříve či později v našem životě nějak projeví – v podobě příležitostí – pak už je jen na nás, jak se s otevřenými dveřmi vypořádáme.
Až se určité procento lidí na planetě naučí přirozeně prožívat tuto energii, otevřou se možnosti léčivé na kolektivní úrovni, to bude kvantový skok, který si v tuto chvíli nedokážeme představit, vidíme tam příliš mnoho překážek, ale ty překážky se v daném kvantovém skoku vědomí stanou bezpředmětnými. Mnoho zemí jedná nyní o léku na současnou krizi – pravidelném základním příjmu, který by byl vyplácen všem, aby všichni měli naplněné základní potřeby – jídlo, vodu, teplo, střechu nad hlavou. Nebo třeba další přojekt – Evropská unie má v záloze plán na nastartování ekonomiky – ten plán nemá dostatečnou podporu, ale co by se stalo s energií nedostatku, kdyby každý občan EU dostal jednorázově 5 tisíc EUR? Velké procento lidí by s penězi naložilo jednorázově ke svému potěšení (i to je v pořádku, ale protože většina Evropy má myšlení chudých, peníze utratí a zůstanou chudými). Ale člověk, který už je zodpovědný sám k sobě, by peníze použil, aby ty peníze tvořily pro něj další peníze, aby zlepšil kvalitu svého žití… Účastnil by se kurzu, který mu zvýší pracovní příležitosti, rozjel by vlastní byznys, zateplil by si dům, aby měl nižší výdaj za elektřinu atp., prostě by o penězích přemýšlel z dlouhodobého hlediska…
Zeptal se mi kamarád, co chci k Vánocům, řekla jsem, že mocca kávovar, o pár hodin později jsem mu zavolala, že ne – kávovar totiž končí kávovarem, poprosila jsem ho, aby mi koupil speciální výtvarné potřeby – těmi to totiž teprve začíná 🙂
Špatně se pociťuje naplnění boha-tostí, když člověk hledá tuto hojnost u druhých (rodiny, šéfů, státu). Hledejme naplnění sebe sama ve svých talentech, … ve svých snech a přáních, které vychází s nitra naší laskavosti a touhy změnit svět k lepšímu – ty pak dostanou podporu Celku a přinesou hojnost ve vnější podobě – vnitřní bohatství se projeví navenek.
Pocit hojnosti vychází z toho, že jsme oceňováni za to, co umíme, v čem jsme jedineční – ať se jedná o us-pokoj-ení z toho, že jsem dobrou matkou nebo že se podílím na dobrých projektech třeba tím, že udržuji efektivní po-řád-ek dobrým a průhledným účetnictvím. V prvé řadě ten pocit vychází z nás!
Chci říct, že každý nemusí být spisovatel, malíř, aby byl tvořivý. Ale dobře si rozmyslete, co svou energií podporujete až 40 hodin týdně. Jste spokojeni s tím, na čem se podílíte, jaký svět posilujete? Pokud ano – kruh se uzavírá, život má smysl.
Toto je otázka následujícího měsíce – kam zaměřím svůj šíp, tam najdu svůj cíl. Zobecněte svá přání na jednoduché touhy a nemůžete minout – zvláště když procítíte, že už se to vlastně všechno plní, že vše už je a každé zlepšení je jen výsledek vlastní radosti z toho, co všechno mám a žiju – chci mít zdravé vztahy v rovnováze a vzájemném respektu, chci být člověk, kterého bych si mohl vážit, chci vydělávat peníze využitím svých talentů pro dobro tohoto světa, chci žít v poli hojnosti atd.
Když přestaneme vše kontrolovat, začínají se dít zázraky. Nedávno jsem se začala podílet na jednom projektu, musela jsem si stanovit svou cenu, to byla lekce jedna, lekce dva byla tu cenu v rámci obecného blaha minimalizovat :)) V tom projektu není moc peněz na ohodnocení, takže se to nakonec stalo spíše mým koníčkem – cítila jsem, že jsem k tomu projektu přitahována jako magnet, že mu mám co dát a a že on má rozhodně co dát mě. Jakmile jsem to přijala a začala jsem pracovat s nadšením a učenlivým duchem, aniž bych řešila, kolik za to dostanu, okamžitě přišly peníze z mých jiných aktivit, které delší dobu spaly. Jde o to umět naciťovat a vědomě dělat jednotlivé kroky, které si třeba i takto odporují, ale jsme přeci ve vesmíru paradoxů 🙂 A na závěr lekcí jako třešničku na dortu jsem si nalezla v projektu prostor pro vlastní výdělečnou aktivitu založenou na tom, co dělám já, takže fakt, že jsem se nezištně začala na něčem podílet, mi otevřel nové příležitosti vlastního pracovního pole.
Co tím chci říct, že odmítnutím jednotlivých příležitostí, které nám život nabízí, někdy přicházíme o mnohem víc, než jsme schopni prohlédnout. A naopak – jejich přijetím roztáčíme kolo podpory. Zvláště pokud jsme schopni vidět pracovní příležitost ve věcech, které by mohli udělat svět hezčím.
———
Přidávám čtenářský dodatek – vše výše zmíněné je potřeba zkombinovat s tímto přístupem (a zároveň neusnout na vavřínech;) – občas zapomínám, že to pro někoho není *normální* přístup. My jsme totiž neustále v hojnosti a lásce, jen to někdy odmítáme vidět, protože nám ten konkrétní projev není dost dobrý 🙂 Co se týká tohoto tématu, tak mi přijde supr, zklidnit se a představit si a procítit, jak hojnost pozitiv získávám právě teď. Vynechat očekávání do budoucna, nějaké vize, ale udržet si prožitek, že hojnost lásky apod. máme právě teď. Nedávám si poslední měsíce úkoly, „chci být lepším člověkem“….ale mě víc prospívá – všechno je právě teď v pořádku, nyní jsem v hojnosti.
