Zbožňuju energii Býka, úplněk je v Býku. Zemská energie ukazuje smyslnost a vášeň zcela z jiné strany. Ne, z pohledu téměř okultní síly vodního Štíra (polaritní znamení), kterou jsem prožívala v posledních letech a která mi prostřednictvím Saturna (přísného správce) pomáhala (drasticky) uzavřít dlouhý cyklus mé duše.
Loni na podzim jsem potkala svou dnes nejlepší kamarádku. Byly jsme obě zamilované, dotyčnému se to pomíchalo a domluvil si schůzku s námi oběma. Proto všem od té doby říkám, nikdy nevíte kde a jak najdete své spřízněné duše 🙂 Nakonec jsme onoho chlapce nechaly jeho vlastnímu osudu a samy jsme se postupně sbližovaly a překonávaly ten prvotní šok. Nikdy jsem neměla za kamarády Býky. Měla jsem dvě možnosti – buď mi nesnesitelně poleze na nervy, nebo se naučím ji milovat a budu se od ní učit. To, co mi do života přinesla, bylo velkolepé – díky ní jsem dokázala v sobě najít onu ukotvenou lehkost a radost – jakousi sladkost života alá dolce vita, cit – který už nepotřebuje tíživé mystické hloubky, aby byl silný a pevný. Vnímavost. Krásu, která není povrchní, ale je projevením Ducha. To jsou pro mě kvality Býka – a jako takové mohou každého člověka vyvést z jeho konečné fáze transformace, kterou bych charakterizovala jako „držkou v zemi“… možná máte pocit, že už Vaše ústa dělala v zemi rýhy dost dlouho, ale věřte mi, že život dokáže buněčno-kauzální očistu vždy dovést ještě o kousek dál :)) Ten zlom, kdy se věci mění a člověk se znovu inkarnuje do stejného těla, jinak a bez zátěže – ten zaručeně poznáte, když si uvědomíte, že posledních pár měsíců se cítíte nějak jinak a vlastně jste si toho ani nevšimli, protože to prostě není podstatné.
Kdybych psala aktuální energie před pár dny, jmenovaly by se Všechny mé zločiny ve jménu spravedlnosti. Ve vzduchu byl (u někoho stále je) cítit mocenský vliv, cosi velmi pradávného a silného v nás se hlásilo o slovo. Nezpochybnitelný řád, který lidstvo extrémně znásilnilo a překroutilo, a tak i ten vnitřní Řád v nás se stal jakýmsi nebezpečným vyhodnocovatelem dobrého a špatného.
Obsesivní niterná zuřivost (příp. zoufalství), která nesnese pohled na tupost a destruktivní cesty lidstva – ať se projevujou nezodpovědností vlastních dětí, nevědomostí našich rodičů, pohozeným odpadkem nebo grandiózní politickou korupcí či vojenskou genocidou – pro tento pokroucený zlořád jsou to prohřešky, jež si zaslouží trest minimálně v podobě potopy světa. Je to právník, který dokáže klienta (nás, druhé, svět) během případu zachránit nebo potopit – podle toho, jakou má náladu. Na případu nezáleží. A už vůbec ne na pravdě nebo spravedlnosti. Patologicky narušený ospravedlňovač.
Když jsem byla malá, tajně jsem se bála, že mi cvakne a stanu se teroristou. Byla jsem si zcela vědomá, že v každém člověku je tato mocenská složka, která spravedlnost, pravdu a lásku vykládá po vlastním způsobu (u každého jinak, u někoho méně nebezpečně, u někoho – třeba v podobě právě terorismu) a promlouvá tam, kde není síla láskyplné vůle, živí křivdy a s oblibou tancuje na našich nectnostech. Každý zloděj, vrah i podvodník se v podstatě cítí oprávněn své zločiny konat. Je to hlas, který dokáže obhájit veškeré naše činy.
Je to lhář 🙂 Je to pořádný vykuk. Je to pokušitel a kdo nemá vlastní názor a vlastní hodnoty, vždy bude tímto hlasem zmítán v pochybnostech, co je a co není správné. Je to hra na diskuzi – náš vlastní (podvědomý a nepřetržitý) dialog s kolektivním vědomím utváří naše vlastní nové hodnoty, které se pak učíme žít, abychom zpětně svým příkladem inspirovali kolektivní vědomí ke změně.
Představme si scénu – namísto otrhaného Davida stojí proti obřímu rozzuřenému Goliáši Jůlinka. Jůlinka je radostná veselá milující holčička se schopností přirozené telepatie (tedy vidí Goliášovi až do žaludku), přesto má v srdci naprosto jasno, protože její srdce si nenese žádné ublížení, proto má nadhled nad mlhou obestírající Pravdu. Jůlinka má bezpochyby na sobě růžové šaty (je to sladký archetyp Býka), v očích jí ale září jiskra vnitřního plamene a hlas má pevný jak Johanka z Arku při válečné vřavě. Stojí proti Goliáši, který prská svůj chvástavý jed. Stojí tam pevně a nic neříká. Pak si dá ruce v bok, jednu nožičku (jistě obutou v balerínce, ale klidně v kanadách, ona je prostě svá) předsune dopředu, mírně s ní dupne a zvýšeným hlasem dospělé ženy (ona totiž není žádné dítě) zavrčí GOLIÁŠI!? Obr zakňučí a zcela vědom toho, že bych nachytán na švestkách, ztichne. A vlastně je rád, že má k sobě někoho, kdo ho takhle prímově zkrotí… Je to pro něj jediná jistota v tomto nejistém světě a on ji potřebuje jako malé dítě samo vyžaduje hranice, aby cítilo, že ho rodiče přirozeně chrání.
A je klid, vnitřní mír, vracíme se ke své přirozenosti, znovu prožíváme své niterné hodnoty, věříme v lásku a dobro lidí, osamocení střídá pevné vědomí blízkosti a vřelosti našich přátel, pocity nedostatku nahrazuje plodnost a kreativita atd. Vítejte ve svém úžasném životě! Duše, vítej na Zemi!
Autor článku: Jana Mráčková, An
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://www.liveinspirit.cz.
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce – obojího si cením a vážím, je to dar za dar.
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
