Létat si galaxiemi, setkávat se s vyšším světem, cítit energie, slyšet myšlenky druhých, předvídat budoucnost… takových zážitků si přeje mnoho hledajících. A takových jsem před lety měla ohromný množství. Moc jsem si je přála v počátcích své transformace – jako jakési potvrzení o hodnotě mojí existence, jako důkaz, že jsem se nezbláznila (jak mi bylo naznačováno), že existuje cosi vyššího, co má svůj univerzální řád a spojuje nás se všemi a vším. Dnes už galaxiemi obvykle nelítám, jsem na nohama na zemi. Už jsem zase „obyčejná“. Proč? Nebyla to moje cesta.
Potřebovala jsem důkazy, abych mohla začít důvěřovat životu. A když jsem začala důvěřovat, další důkazy už nebyly potřeba. Potřebovala jsem jen otevřít ten proud doslova fyzického vědění, intuice a vnitřního génia, který ke mně promlouvá jinak než spirituálními zážitky. Mluví na mě každodenním jazykem, skrz moje vlastní myšlenky, nápady, tvořivost, intuici, předtuchy a prosté vědění, kudy směřovat můj život a jak být ve vztahu k druhým. Možná jsem blázen – ale takhle mi to stačí. Konečně mi to takhle stačí. Vám? ♥
