Odjela jsem na 5 týdnů… a po 5 měsících v zahraničí… mi už dávno vypršelo cestovní pojištění… po 5 měsících v zahraničí… se moje osobní záležitosti rozrostly akorát o pár kousků oblečení, co jsem dostala nebo koupila v sekáči; jeden telefon, který mi při každém zapnutí připomíná, že „we are the energy“; a jednoho muže.
Kromě Nika se můj aktuální svět stále vejde do jednoho příručního zavazadla!
A věřte nebo ne, ale pro ten nedostatek věcí, se kterými by se člověk jen tak trošičku a občas postotožníčkoval (od slova ztotožnit se čili identifikovat:)) na sobě pozoruju nárazové záchvaty touhy jít nakupovat. Nakupovat věci, nakupovat cokoliv! Hlavně jen, aby to reprezentovalo mě ve vnějším světě. Jak poznám, že mě to reprezentuje? No,… že se mi to líbí!?
Tak nějak mi z toho vychází, že je zdravé obklopovat se věcmi, které se mi líbí, mám ráda soulad, pak nemusím trávit tolik času přišpendlená na výlohách – i když svou touhu bych mohla na krásno naplňovat procházkami po ulicích a vybíráním si z toho, co lidé vyhazují… nevím, jestli je to tu běžné, nebo je období jarního úklidu, nicméně „chodníková“ nabídka je pestrá.
Není to o tom něco vlastnit nebo toho mít hodně nebo bez toho nepřežít, ani doma toho moc nemám, protože i tam pravidelně třídím a obnovuju, pro mě je to spíše o drobnostech, kterými sama sobě dávám najevo souhlas – vím kdo jsi, plně tě cítím a vidím tě v odraze všeho, co se tě týká a čím se obklopuješ (i kdyby to měla být jedna malá taška osobních předmětů a pár kousků oblíbeného oblečení). Pro mě je to velká věc, co se učím – ukázat záhyby svého nitra i navenek, dát to do souladu. A taky mít takový podpůrný systém, jak se vracet k sobě. Na 5týdenní cestu jsem si vzala „cestovní“ věci – takže vlastně takové kompromisy mezi tím, co se mi opravdu líbí a co je praktické na cestování. Proto 3 outfity pro mě po 5 měsících prostě představující ubíjející jednotvárnost. Včera jsem si koupila v secondhandu nové oblečení, co mi sedí, co bych nosila i doma… oh jé, jak já vykvetla! A to je výsledek, který mi přijde podstatný.
Vlastnit věci přestává být závislostí, když to uznáme jako přirozenou potřebu obklopovat se věcmi, které nás vracejí do vlastní energie.
Ta touha nakupovat… mi značí vlastně i potřebu trochu rozproudit energii v peněžence. Já totiž, když utrácím jen za věci nezbytné k přežití a málo za to, co miluju, tak pak i málo vydělávám, protože mě k tomu logicky nic moc extra nemotivuje.
Značí mi ještě jednu potřebu – a ono se to těžko vysvětluje člověku, který nikdy nebyl tak dlouho odloučený od svého přirozeného a léty vypiplaného prostředí – potřebu obklopovat se krásou. A krása je pro mě asi to, v čem dokážu vnímat život a taky sebe. Krásné mi připadá to, co mi odráží a připomíná to hezké ve mně…třeba pohodu, klid, lásku, cit, odvahu… A když se rozhlédnu po Nikově minimalisticky zařízeném bytě, v němž je ženské energii asi nejblíže ta jedna kytka na okně, tak tu svojí potřebu docela chápu. (och, jakpak se asi má mých 12 kytiček na okně ve Veřechově?:))
Niko se mě zeptal, jestli si povezu káru, až se budu vracet v srpnu zpátky do Dánska – ale nejsem si jistá, jestli si sám uvědomil rozsah a důsledky dané otázky … vonná lampička tůhle, kobereček támhle, olejíček na poličku, hned vedle Mary Kay, svíčička na stoleček, fotky na… knížky do… Přeháním! (Přeháním?) Ne, vlastně nepřeháním, ale taky věřím, že dva odlišné světy nakonec mohou vytvořit fajn kombinaci, když se nechtějí navzájem pohltit a předělat, ale naopak se podporují a doplňují ve svém osobitém vyjádření. Teď mluvím o bytě a taky o lidech.
Přemýšlím, na co se těším kromě rodiny a přátel doma nejvíce? A napadá mě… diář. Divný! Ale když on je takový hezký – malinké kytičky jsou na něm!
A až si do něj zapíšu všechna ta kavárenská dostaveníčka a blízká setkání všeho druhu, to bude prostě báááájo! (než o 12 dní později zas nasednu do letadla, tentokrát do Portugalska… no jo furt, copak to ještě někoho překvapuje?:)
See ya, gangsters!
