Většinou nám v obchodech nabízí staré zboží v nových obalech – když se nad tím zamyslíme, je to neskutečně stupidní. Nový design… Nový obal? Člověk se naladí na něco nového a dostane dávku starého – vnímáte tu souvislost se životem? Já teda ano, léta mi chodily situace i lidé, kteří se tvářily nově a průběh byl nakonec stejný. Tak takové primitivnosti dávám stopku. To patří do principů minulého tisíciletí. Dávnověku.
A hle – dnes v noci jsem se probouzela do pokoje plného barev (no, však víte, temnota z blízka je jen prostor plný barevného potenciálu nekonečných kombinací) a kdosi mi zpíval o všem novém, co přichází, slyšela jsem poezii o božském zítřku, hudbu sfér, moje duše se cítila jako v peřince… po celou celičkou noc – aby mi to bylo naprosto jasné.
A co to tedy znamená? Zviditelnění naší nedůvěry. Nutno říci – nedůvěry, která byla ve světě plném ohrožení na místě. Ale co když na pocit ohrožení existuje lék?Jmenuje se aktualizace. Prů-mysl mé duše vynalezl nové z-boží, jenže je to takový fofr, že prostě nestihl změnit obal – poslal mi to tedy v tom starém. Ohrnula jsem nad tím nos, ale Život řekl – ochutnej… V praktickém slovníku to může být – nabídka, příležitost, aktivita, člověk, místo, instituce… vypadá to stejně, NENÍ to stejné. Jak moc to není stejné, se bude ukazovat postupně. Se všemi souvislostmi.
Nedůvěru můžeme odložit, ponechejte si jen přirozenou ostražitost (jako žena, která se obleče do nádherných šatů, ale v koženém pásu na stehně si schová dýku, pro všechny případy). Instinkt, který promlouvá jen v čase opravdového ohrožení a má za úkol základní přežití (jídlo, voda, teplo, vzduch) a ve zbytku času nás ponechává v klidu. V klidu buněk. Svěří nás do péče intuice, která vládne v časech klidu a vede nás k rozkvětu.
Už přesně čtyři dny hlásám, že jsem se zrodila do Ráje. Čím je ráj charakterizován? Všechny mé základní potřeby jsou okamžitě naplněny – je mi zima na ruce? Neznámý člověk mi půjčí rukavice. Mám hlad a nemám čas se o sebe zrovna náležitě postarat? Někdo mi přinese oběd. Atd. Atd. Tady to začíná – u základních potřeb… ty jsou darem Země a náleží každému. Bezpodmínečně. Dokud není toto, není žádná láska, žádné poslání (které na rozdíl od prvotních potřeb jsou naší vyšší vizí a je potřeba se o jejich rozvoj zasloužit)… toto je základ pocitu bezpečí. Nebe s péčí. Mám sto chutí napsat Ámen, protože… prostě tak!
Kdosi řekl, že je na čase přestat být božími dětmi a stát se konečně božími dospělými… Až se vnímání tohoto rozdílu (a s ním přicházející pocit bezpečí) rozšíří globálně – přijde proměna všeho – bankovního systému, pojišťoven, škol, vlád… bude to vypadat jako staré, ale bude to nové! V to věřím celou svou duší!
Ahoj Anamel,
cítím to úplně stejně a v duši „vím“, že to tak je.
A hlavně všechny „indicie“ a informace, které ke mně chodí, to potvrzují, že se rodí Nová Země.
Zdraví ze srdce
Katka
Ahoj Katko, jsem ráda, že je nás víc, kteří to v(id)íme a nenecháme se zastrašit zdánlivě chaotickým děním 🙂