Jak nejrychleji zdevastovat svůj emoční svět – emoční bludičky

Ti, kteří se zdají nejcitlivější, bývají paradoxně ti, kteří nejméně ctí svůj vnitřní svět.

…dokud neuznáváme svou „neviditelnou“ část – pocity a emoce, vlastně si tím podkopáváme celou svou podstatu a místo životní pohody se nám do života opakovaně vkrádá pocit životní tíže, bolavění a marnosti. Každý má svůj šuplíček zasutých emocí. A zavřený šuplíček znamená zavřené srdíčko 🙂 A nevyužité příležitosti.

Může se nám dařit v jedné oblasti a v jiné jsme úplní břídilové a potřebujeme se s někým poradit – tak je to v pořádku.

Pouštění žilou a pijavice – to byly dříve uznávané lékařské metody k léčení fyzického těla. Pro člověka bylo Slunce dřív středem vesmíru, Země zas placatá a lidské emoce čímsi obtěžujícím a neadekvátním. Díky bohu, že lidské poznání se neustále rozšiřuje.

A tak už i do stinných zákoutí lidské psýché se konečně dostává trochu světla… a my teprve pomalu začínáme chápat pravý smysl svých emocí.

Žít plnohodnotný emoční život není rozhodně jednodušší, ale je to autentické a pravdivé, někdy syrové a vůbec ne hezké na první pohled – na ten druhý je to nádherné, citové a živoucí.

Je v tom ryzí člověčenství – zdroj soucitu a empatie – a když člověk i v té nejhlubší emoci tu bouři vydrží a své srdce neuzavře … sám sobě, světu… otevře se mu dosud nepoznaný svět a zásobárny vitality. Navíc je to skvělá prevence infarktu 🙂

EXISTUJE BAMBILION ZPŮSOBŮ, JAK SE VYPOŘÁDAT S EMOCEMI

Ne všechny jsou ale tak funkční, jak se domníváme – jsou to vlastně takové pijavice svěžesti lidské duše:

[su_list icon=“icon: wheelchair“]

• ignorovat či potlačit
• zesměšnit či znevážit
• odsoudit či postrestat
• považovat či vydávat za něco jiného
• využít jako výmluvu nebo zdroj sebelítosti

[/su_list]

I když kdejaký prorok a kazatel hřmí výhrůžkami, tak o svou dušičku se bát nemusíme, duše je perfektně zdravá, je to nenarušená část nás samých, která žije v nepřetržité blažené důvěře v běh života – je to náš pomyslný severní pól, podle kterého když zorientujeme svůj kompas, začneme se i lépe orientovat ve svém životě = cítit se bezpečněji a uvolněněji.

Skvělou zprávou tedy je, že s touhle částí se každý z nás může sladit i za běžného každodenního dění, respektive právě tam – nemusíme hledat speciální prostředky a výjimečné okamžiky, které jsou spíš snahou mysli uniknout své úzkosti.

Jak? Naučit se vnímat své emoční reakce a prožívání a akceptováním je dozrávat v jejich zralejší formu…

Co nás nikam neposouvá, jsou odmítavé nebo naopak falešně přijímající

reakce na naše emoční prožívání.

Když způsoby, jakými reagujeme na krize, hádky a smutky, nejsou zralé (tedy jsou v rozporu s tím, jak bychom reagovali, kdybychom byli psychicky a emočně vyspělí), mnohdy si těmito dramaty opakovaně (a podvědomě schválně) podrýváme sebevědomí a pocit radosti a vděčnosti za život a své vztahy.

A tyhle tři kvality (sebevědomí, radost, vděčnost) jsou klíčové pro to, abychom pocítili důvěru v sebe i život a mohli se s trpělivostí plynule rozhodovat tak, aby náš život vystoupil z brázd, které jsme vyšlapali, a vydal se šťastným směrem.

Dokud nezralé obranné vzorce chování, automatické mechanismy nevidíme a ony nám potají ničí život, není to vůbec vtipné, ba naopak – ztrácíme kontakt sami se sebou. 

OBNOVIT KONTAKT S POTLAČENÝMI ČÁSTMI – INTIMNÍ A DŮVĚRNÝ VZTAH SÁM SE SEBOU

Pokud se však člověku podaří sebrat tolik odvahy, aby vytvořil sám se sebou intimní vztah a v něm atmosféru, kde je bezpečné emoce prožívat a znovu přiznat svou zranitelnost (a zraněnost), aniž by se nám u toho zavřelo srdce, dá se začít trochu experimentovat s tím, co funguje a co ne – a tady konečně přichází ta pravá zábava.

VÝPRAVY ZA POKLADY, CESTA DO DIVOKÉHO SVĚTA EMOCÍ

Trochu jsem si hrála a s nadsázkou jsem sepsala ty emoční mechanismy, které podle mě páchají více škody než užitku – jsou to ty vnitřní hlasy, které sama znám familiérně a které i mně v určitých obdobích života vábily mimo cestu.

Hlasy, co našeptávali, že „jedině takto“ uchráním sebe sama před dalším zklamáním.

Nechci je nijak znevážit, protože ve skutečnosti jsou velmi pochopitelnou lidskou snahou vyrovnat se s hlubokými pocity obav a úzkosti. A jako takové si zaslouží můj nejněžnější soucit ♥

CCo určuje, zda prožívám šťastné či nešťastné období? Jen má vůle 🙂 To, zda (ne)dovolím, aby tápání v jedné životní oblasti zasáhlo můj dobrý pocit ze sebe sama a svého života obecně.

BLUDIČKY VNITŘNÍHO SVĚTA

Každá z nich nás odvádí od našeho nitra a od toho, co cítíme. Bludička nám ničí sebedůvěru a my pak žijeme v bludu, v ochranné bublině – tím nás okrádá o svobodu, vnitřní mír a ve výsledku nás odvádí i z naší osobní životní cesty.

Bludička v nás to ale nedělá schválně, jen to neumí zatím jinak.

Zde jsou nejrozmanitější ukázky, jak mohou bludičky vábit.

Znáš svoje vlastní bludičky?

1. Iluzionista – Zakryj si oči a ono to zmizí samo

[pfai pfaic=“fa fa-quote-right fa-3x fa-fw fa-pull-left “ pfaicolr=““ ]Prosím tě, ignoruj a zavrhni svět emocí. Prostě dělej, že nejsou, usmívej se a pokračuj, jako by se v tobě nic nedělo.

Popravdě? Tohle musíš předstírat, protože by ses tak neměl cítit. Fuj fuj fuj. Jestli se tak cítíš, tak je něco s tebou opravdu špatně a nikdo se to nesmí dozvědět!

Jestliže nemůžeš sám sobě věřit, měl bys o sobě pochybovat a sám sebe se bát – raději udělej cokoli, co tě odvede z tvého nitra – tam je to nebezpečné a zrádné. 

To nevadí, že se kvůli tomu nemůžeš s nikým citově propojit a cítíš se osamocený a izolovaný, hlavně že tvé srdce je zavřené – a tudíž v bezpečí.

Zlehčuj své pocity, dělej si z nich srandu, vždyť nemáš žádný pádný důvod se tak cítit, jsou lidi, kteří jsou na tom hůř.

Jestli chceš vidět to dobré v životě, musíš úplně ignorovat zbytek reality. Protože když se díváš na to negativní, tak si to tím přitahuješ, takže se na to nedívej a ono to zmizí, to je logické, ne?

2. Emoční asketa – tohle je pod tvou úroveň

[pfai pfaic=“fa fa-quote-right fa-3x fa-fw fa-pull-left “ pfaicolr=““ ]Hej, hej, já znám ještě jeden skvělý způsob, jak uniknout své bolesti a nenaplněným potřebám – emoční asketizmus. Když jsi neemoční, vypadáš trochu víc osvíceněji a lidi tě berou vážně. Zkus to. Chudáci všichni ti rozzuření a smutní lidičkové, vůbec netuší, jaké to je žít v klidu a míru, ale stejně je miluj, i když ti tak strašně lezou na nervy. Třeba pan domácí – pořád tak rozzuřený, vždyť jsem mu přece řekl, že nájem zaplatím, až mi přijde podpora. Nad tímhle životním dramatem mám opravdu nadhled, tak mu možná poradím nějaké meditační cvičení. Nebo i nějaké afirmace na hojnost, vidím, že to je JEHO téma.

3. Úplatník – nedáš si radši čokoládu, miláčku?

[pfai pfaic=“fa fa-quote-right fa-3x fa-fw fa-pull-left “ pfaicolr=““ ]Oukej, pokud se ti nedaří emoce potlačit, něčím se rozptyl, hlavně se té bolesti okamžitě zbav. Zapni telku, vybrakuj ledničku, dej si jointa, jeď na seminář. Nebo zkus nějaký zážitek – život je super, tak na takové pocity prostě zapomeň!

Hale anebo si pořiď někoho, kdo tě bude obšťastňovat, koho učiníš zodpovědným za tvé štěstí. Třeba  partnera – ale jestli máš málo volného času, tak asi radši štěně.

4. Drsoň – nebuď taková cíťa!

[pfai pfaic=“fa fa-quote-right fa-3x fa-fw fa-pull-left “ pfaicolr=““ ]Přesuň se do své hlavy a vše objektivně hodnoť z nezúčastněné pozice. Úplně nejlépe uděláš, když svět rozdělíš na „já“ a „oni“.

Buď poslušný a přestaň cítit, jako to dokážou všichni ostatní úplně normální lidi. Neztrácej čas emocemi, ty nemají v tomhle světě žádnou hodnotu.

Trestej se za své chyby a vůbec NEuvažuj, jaké strachy tě k nim navedly. Přece nepřiznáš, že sám sobě jsi příčinou svých zmatků?

Odsuzuj svůj emoční projev. Ve tvém nitru je sklep, kam všechny tyhle poblázněné pocity můžeš zamknout. Udělej to a zahoď klíč. Ale nejprve se za to pořádně zkritizuj a potrestej, ať už se to neopakuje.

A nezapomeň – tak, jak jsi tvrdý k sobě, buď i k ostatním, k jejich pocitům a zranitelnosti. Je to slabost a musí se vymýtit, pak už nikdy nikdo nebude trpět.

4. Osvoboditel – autenticky a svobodně, bez ohledu

[pfai pfaic=“fa fa-quote-right fa-3x fa-fw fa-pull-left “ pfaicolr=““ ]Nestanovuj si žádné limity ve svém projevu, jak zvládat emoce, prostě se chovej jako utržený ze řetězu. Po nás potopa…

Lidé se s tebou budou cítit hluboce nejistí, tak si alespoň budou držet odstup.

Pak se ohlédni vždycky zpět a chvíli si poseď jak hromádka neštěstí a lítostivě se dívej, jak krásně si ničíš život a vztahy, lidé to určitě ocení. A když ne, ještě se dodatečně omluv, ale neměň se – přece nechceš, aby si mysleli, že ti na jejich pocitech záleží nebo že je váš vztah pro tebe důležitější než ty sám? Vždyť jenom chceš, aby ti dali pokoj, tobě je dobře tam, kde jsi.

Jestli tě opustí? Jejich problém, když nechápou tvoje právo na svobodu – vždyť takové emoce jsou úplně normální, tak co by sis nezařádil, že jo? Co jinýho bys s nimi měl asi tak dělat? Emoce je přece něco, nad čím nemáš žádnou kontrolu.

5. Izolant – ty přeci nikoho nepotřebuješ

[pfai pfaic=“fa fa-quote-right fa-3x fa-fw fa-pull-left “ pfaicolr=““ ]Lidi na tebe reagují divně, ale změnit se nemůžeš, tak jestli jsi vůči svým divokým emocím bezmocný, možná by ses měl začít izolovat, abys náhodou někoho svými pocity neobtěžoval nebo aby někdo nespatřil tvou zranitelnost a nevyužil toho – buď citově uzavřený.

Znič všechno, co by mohlo nést jen náznak sounáležitosti či blízkého vztahu. Jakmile ucítíš pocity zranění, utíkej, co můžeš – emočně či fyzicky se od druhého člověka odpoj, stáhni se a dej najevo, že pro tebe nyní neexistuje. To ho dorazí a dá pokoj.

A buď chytrý – všechno to schovej pod nálepku „jsem nezávislý“ – úplně potlač svou potřebu mít důvěrné vztahy plné vzájemného pochopení a vřelosti.

Stačí ti jen ty povrchní vztahy, ve kterých pro hlubší emoce není prostor – nikdo tak nespatří, kým opravdu jsi. Nevadí, že neuvidí to dobré v tobě, že nikdy nezažiješ ten pocit, že jsi PLNĚ přijat jako celá bytost – hlavně že nevidí to hnusné v tobě, to je přeci jediný způsob, jak je přimět, aby neodešli, ne?

6. Oběť – Já, já, já… duše neposkvrněná

[pfai pfaic=“fa fa-quote-right fa-3x fa-fw fa-pull-left “ pfaicolr=““ ]Svou sebereflexi omez pouze na to, že budeš obviňovat druhé za to, jak se ty cítíš. Vždy když mluvíš o svých emocích, nasaď tón plný stížností, ublížení a obviňování. Často si takto někomu stěžuj, jak jsou „oni“ takoví a makoví a jak tebe to trápí, že se nechtějí změnit. Ty jsi přece ZRANĚN, a tak všechno a všichni ostatní, to už je vedlejší.

Jak být vůči bludičkám imunní?

Život se jeví strašně těžký a tíživý, když na základě nezdravých emočních návyků neumíme sami sebe zahrnout láskou – a s trpělivostí a jemností utišit své nitro ve chvílích, kdy cítíme emoční bolest.

Ve škole nás nenaučili, jak být sami sobě pevnou oporou, ochranou a vedením v silných emočních epizodách – a přitom to je jediná antibludičkoidní ochrana, kterou máme vždy a všude k dispozici.

Bez vnitřní opory a vedení je pak mezi našimi vztahy stále ještě až příliš mnoho těch dysfunkčních, tzn. vztahů, kde si energii spíše navzájem bereme, než abychom si ji doplňovali. A takovým vztahem se můžeme dostat klidně až na dno sil nebo až do nemocnice či depresí a nechuti žít.

Ale to „jen“ abychom pochopili a přijali tu svou krásnou lidskost, citovost a zranitelnost.

Vím, jaké to je chodit po světě uzavřená a bez energie, a vím, jaké to je tančit životem s plnou citovou nádrží – ten rozdíl je prostě WAU!

Všechnu svou zkušenost, jak probudit své nitro k upřímné tvořivosti a lásce, jsem vtiskla do praktického online kurzu Vnitřní manipulátoři 🙂

[su_button url=“http://www.liveinspirit.cz/ebook/“ background=“#5daa2a“ size=“10″ wide=“yes“ icon=“icon: external-link“ desc=“přejít na stránku ebooku“]CHCI SI O EBOOKU PŘEČÍST VÍCE[/su_button]

Jak získat bludičky na svou stranu?

Bludičky úplně v pohodě můžeš začít brát jako lampičky u své cesty – ukazují ti, kudy nechodit :))

Pár bodů, jak můžeš už dnes začít uzdravovat své vnitřní prostředí – např. po rozchodu atp.

Tlak či úzkost, které občas cítíš, je emoce, která se snaží prodrat na povrch. Když ji uvítáš jako shledání dávných přátel, citelně se ti uleví.

Psycholožka Virginia Satirová řekla: „Emoce je potřeba projevit – ne proto, že jsou oprávněné, ale protože existují.“

1. uvědomuj si své emoce, ciť je v těle – i ty hlubší (smutek, pocit zrady, stud…), které zakrýváš například vztekem nebo lhostejností

2. přijmi své emoce jako důležitou a opodstatněnou součást tebe – nesnižuj, co cítíš – buď s tou emocí a neutíkej hned k činům nebo překotnému řešení

3. jestliže je v tobě napětí = možná se bojíš si přiznat, co cítíš > vytvoř sám pro sebe prostředí důvěry, v němž se nemusíš za své emoce stydět a můžeš si je otevřeně přiznat bez strachu z následků

4. vnímej, že emoce jsou cennými ukazateli a mohou tě nasměřovat, jak si lépe uspořádat život – proto každou novou emoci, která díky třeskutým událostem vypluje na povrch, vítej jako vlaštovku blížících se změn i zlepšení kvality tvého života. Ale nech si pár dní, ať se vše zvířené odplaví. Pokud to jde, nedělej velká rozhodnutí, když je v tobě vše ještě příliš živé a zvířené.

5. zajímej se o své emoce z pozice vnitřní laskavosti a trpělivosti – pokládej si otázky a zodpovídej se sobě (metoda sebedotazování) – Jak se cítíš? Jsem tu pro tebe…

6. až v klidu pak pojmenuj emoce pravým jménem a pochop, proč se tak cítíš – kde se nemáš rád, kde se odsuzuješ, kde si připadáš nedostatečný? Možná zdroj pochyb o sobě sama najdeš v minulosti, pak citlivě uznej svou zranitelnost a nech proudit všechny emoce – máš-li vztek na sebe či druhé, chceš-li obviňovat… – ALE nejednej na základě těchto emocí… jen s tím buď…

7. potvrď si, že tvé emoce jsou skutečné a že na tom není nic odsouzeníhodného (ani na tobě) – je v pořádku, že se cítím smutný/naštvaný/zrazený… 

8. buď si oporou, aniž by ses snažil sám sebe pod tlakem hnedka změnit, dopřej si čas v bezpečném emočním prostředí nebo o samotě si dopřej tolik pozornosti, kolik jen potřebuješ… 

9. emoci si upřímně přiznej a prožij, aby mohla dojít ke zlepšení (např. „zradil mě“ > „nenávidím ho“ — a přijímám se i s tím ♥), možná se s tím otevře vědomí, že i druhý je v pořádku (uznáš i jeho zranitelnost, zraněnost a právo na nedokonalost – nechtěl ublížit přímo tobě, jen to líp nedokázal)

10. najdi třeba i nové pohledy, např. požádej někoho, ať ti ukáže situaci z širší perspektivy a pomůže získat pochopení, proč jsi někomu dovolil, aby se stal spouštěčem dané emoce.

Slož zbraně. Až znovu ucítíš pevnou půdu pod nohama, znovu se jemně světu otevři své ♥ Můžeš klidně (vědomě!) někoho poprosit o citovou podporu.

11. a nakonec, až nyní, začni uvažovat o způsobech, jak se s emocí vyrovnat a posunout se k větší emoční zralosti a k tomu, jakým člověkem chceš být – uvažuj – jak bys chtěl příště reagovat? Jaká reakce ti pomůže k větší sebeúctě? Jak bys chtěl reagovat, aby ses poté cítil sám se sebou lépe?

Když přijmeš tuto zprávu z vnitřního světa, možná tě překvapí pocity sounáležitosti, které jsi schopen cítit k lidem, u kterých jsi doteď měl pocit, že ti ublížili. Pochopíš, že to jen hold neuměli lépe vzhledem k úrovni svého vědomí – a vzhledem k úrovni tvého nevědomého zranění.

12. vyjádři sobě lásku – slovy podpory, ocenění, pohlazením, dárkem… (viz Pět jazyků lásky)

13. pokud ti na vztahu s druhým člověkem záleží, uznanou emoci zdravě vyjádři i navenek – a to z úrovně srdce – rozpoznatelným chováním vyjádři svůj postoj, aniž bys druhému odpíral svou náklonnost a uzavíral se mu citově

Proč a jak emoci vykomunikovat?

Co mě naučil můj vztah? Že každý den láska vytváří a upevňuje citové zázemí – a to zázemí vztah podrží, když přijde čas se s něčím vypořádat.

Naučil mě, že emoci neskryju – a že naopak, když ji odkryju dříve než sama vybouchne, má v sobě zřetelnou zprávu a dar pro mě – i mého drahého.

Můj drahý nemusí být médium, aby vycítil mou momentální citovou uzavřenost a zášť. Pozná to a uzavře se vůči mě s pocitem, že je něco špatně, že nejsem upřímná, že něco schovávám – neví co, ale vnímá to jako ohrožení.

Vytvoří se tak propast nedůvěry – a podle toho pak vztah v tu chvíli vypadá – a to vede ke konfliktu, který to z nás vydoluje. Tím si znovu uvědomíme, že nám na vztahu záleží více než na tom, abychom si prosadili svou. 

[pfai pfaic=“fa fa-lightbulb-o fa-4x fa-fw fa-pull-left “ pfaicolr=““ ]Můj osobní tip na závěr? Když potřebuješ s druhým něco vykomunikovat, neběž to hned na něj projektovat, v klidu si sedni a to, co mu chceš sdělit, přesuň z hlavy do srdce a teprve z toho prostoru v hrudi k němu mluv – tvůj hlas sám zjemní a pak je jedno, co a jak řekneš, protože zpráva bude přijata a rozluštěna komunikačním kanálem dvou blízkých bytostí, kterým na sobě navzájem záleží.

A taková komunikace nevyčerpává, ale dobíjí – bez ohledu na to, o jak závažné téma se jedná.

[wysija_form id=“4″]