Pokračujeme v tom, co bylo započato v podstatě na zimní slunovrat – napojování konce na začátek, aby se příběh mohl uzavřít a kniha o Ztraceném ráji zaklapnout, což je samozřejmě proces, který bude probíhat ve vlnách, možná příštích pár staletí… to nás ale zajímat nemusí, protože v procesu jsme na řadě nyní my. Zatímco během ledna jsme vyndavali stehy po bolestech naší duše. Únor nás otírá jemnou žínkou a maže olejem z růže, aby se naše neviditelné jizvy zahojily. Něha je odpovědí na jakýkoli pocit. Občas to píchne a občas se celé tělo bolestí rozklepe, jak se ruka božského léčitele (převlečeného za různé lidi a různé situace) dotkne míst, která jsou stále příliš živá, ale pak nás náš blíženecký nebeský aspekt pohladí po vláskách a řekne, že je vše v pořádku. Žíznivá našla studnu v poušti…
Takže zatímco psýché zpívá své mocné bolestné žalmy, my se učíme chápat ženský aspekt tohoto světa.
Blíží se novoluní a ženy, které se podílí na očistě ženské duše tohoto světa, bývají většinou sladěné svým cyklem s Měsícem a v temnotě novu se každá navrací k nejhlubším bolestem lidského z-rod-zení. Každá žena se svým životem podílí na odlehčování ženského břemene – ať je to v úrovni osobní, rodové, světové nebo vyšší dívčí – galaktické archetypy.
Každá žena je ve své emocionální přirozenosti ztělesněným odrazem duše světa, a jak se k ní muž chová, tak se chová ke své duši. Proto ta bolest je společná, mužům i ženám. Nic není od ničeho oddělené, nikdo není ve své bolesti sám. Všechno je pečlivá záchranná mise pozvedání všech aspektů stvořitele z chaosu do nových doposud nepoznaných rovin… Muž vidí svou duši, vidí její bolest… a je to nyní na něm, na synovi božím, zda v touze po Otci, po Vědomí znovu odmítne a opustí to, co lidská duše ztělesňuje, tedy most mezi nebem a zemí… či najde odvahu psát příběh od prvních řádků a bude hledat pochopení toho, čeho se vždy bál – tvůrčí síly, která vychází z padlé a navrácené duše… a do Nebe se navrátí Oba jako Jeden.
Je možno prohlédnout všechny strastiplné příběhy pozemských rovin a proniknout do podstaty, která je vyobrazená v mýtu o Matce Sofii (viz Soulfiction – Soucitná. Ta, jež prosila za všechny hříšné.).
A proto, Soucitná, vždy pamatuj, že toto vše je jen iluzí a ty jsi Celistvá, jež svým Pádem nebi přinesla nekonečné dary…
[youtube]https://www.youtube.com/watch?v=Lmo8qXM61bU[/youtube]
Autor článku: Jana Mráčková, An
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://www.liveinspirit.cz.
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce – obojího si cením a vážím, je to dar za dar.
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
